Hlavní obsah

Zeman: Přes všechny pochybnosti jsme země, která jde dopředu

Právo, Jan Martinek, Jan Rovenský

Kandidát na prezidenta Miloš Zeman v rozhovoru pro Právo hovořil o náladě ve společnosti, posilování komunistů, církevních restitucích či daňové politice. Nevyhnul se ani otázkám na zahraniční politiku.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Miloš Zeman

Článek

Pár dní před výročím 17. listopadu 1989 se demonstrovalo proti krajským koalicím s KSČM v jižních Čechách a hlavně ve Zlínském kraji, kde je Strana práv občanů - zemanovci v koalici s komunisty a soc. dem. Co si o tom myslíte?

SPOZ se v Pardubickém a Zlínském kraji dostala do vlády. V Pardubickém se vytvořila koalice s ČSSD a lidovci a ve Zlínském se soc. dem. a komunisty, z čehož vyplývá, že sama SPOZ není ideologicky předpojatá. Ve Zlínském kraji byla volební účast zhruba stejná jako celostátní, tedy 36 procent. A já se ptám, co dělalo těch 64 procent občanů, kteří k volbám nešli? Teď pokřikují a pořádají demonstrace. Podle mého názoru lidé politikou znechucení nejdou k volbám, ale pak nemají právo si stěžovat, že volební výsledky dopadly tak, jak dopadly.

Není výstražný signál, že 23 let od revoluce lidé opět volí komunistickou stranu?

Hlasy komunistům jsou především hlasy protestními, které vyjadřují nespokojenost s politikou současné pravicové vlády. To dokazuje i to, že i když komunisté postoupili ve 12 senátních obvodech do druhého kola, získali pouze jediný mandát. Nečasově vládě by se mělo poděkovat za to, že nepřímo podporuje komunisty. Nabízí se logická otázka, proč na odporu k vládě neprofitovala soc. dem., která ztratila 75 krajských mandátů, zatímco komunisté 68 nových získali. To, co dělá Nečasova vláda na celostátní úrovni, dělá ČSSD na krajské úrovni. Kvůli tomu, že soc. dem. je bohužel do značné míry prostoupena klientelismem a korupcí, byť na krajské úrovni, kde vládne, nemohla profitovat z chyb Nečasovy vlády.

Někteří varují před návratem komunistů k moci. Je to podle vás oprávněné?

Takové obavy nemám. Řekl jsem mnohokrát, že komunisté už nemají za zády Sovětský svaz a jeho tanky. Mohl bych doplnit, že jsme-li členy EU a NATO, je to další bariéra proti tomu, aby se tady znárodňovalo a aby se tady rozvíjel třídní boj. Komunisté přece jen určitou transformací prošli, i když ji pokládám za nedokonalou. Dokud bude existovat Marta Semelová, kladoucí květiny ke hrobu Klementa Gottwalda, tak jejich transformaci nebudu úplně věřit.

Myslím, že lze pochopit naštvání lidí. Ale řešit současnou politickou situaci nemůžete výměnou občanů, ale politiků.

Nicméně řada lidí je se stavem společnosti krajně nespokojená. Sdílíte jejich naštvání? Kdysi jste hovořil o spálené zemi, jak byste ČR popsal nyní?

Po republice jezdím pravidelně a pro mě je indikátor rozvoje země to, jak vypadají naše města a naše obce. S radostí zjišťuji, že na rozdíl od doby, kdy se tady tunelovaly banky, kdy zbytečně krachovaly významné podniky, můžeme říci, že je tady pokrok, byť je někdy pomalý. Přes všechny kritické pochybnosti, které mám, je to země, která jde dopředu, i když bych si přál, aby brzdící vliv současné vlády byl odblokován, stejně jako vlád krajských. Myslím, že lze pochopit naštvání lidí. Ale řešit současnou politickou situaci nemůžete výměnou občanů, ale politiků. Mnohokrát jsem prosazoval změnu volebního zákona, aby bylo snadnější vyměnit politiky, například panašováním. Tedy aby volič v krajských a parlamentních volbách měl možnost si vybírat lidi z kandidátek více stran.

Jako prezident byste jmenoval i vládu. Udělal byste to bez mrknutí oka v případě menšinové vlády ČSSD s podporou KSČM či u otevřené koalice těchto dvou stran?

Prezident má dva pokusy na jmenování premiéra. Žádný prezident se nechce zesměšnit tím, že by byl dvakrát za sebou neúspěšný. Premiérem ale nutně nemusí být předseda vítězné strany, ale ten, kdo buď sestaví funkční menšinovou vládu, a tedy si vyjedná toleranci, nikoliv podporu, nejsilnější opoziční strany, nebo ten, kdo sestaví koaliční vládu složenou ze stran s podobným programem. V otázkách domácí politiky jsou programy soc. dem. a komunistů podobné, zatímco velká koalice s ODS by byla koalice programově protikladných stran.

Tedy byste takovou vládní koalici jmenoval?

Rozhodoval bych se na základě výsledků svobodných voleb, a kdyby kandidát jedné z těchto dvou stran přinesl buď záruku většinové koalice, nebo menšinové vlády s vyjednanou tolerancí opozice, tak ano. KSČM nebyla zakázána, má důvěru asi 20 procent voličů a já nevidím důvod, proč těchto 20 procent lidí vylučovat ze společnosti. Dnes se daleko více bojím komunistů působících v pravicových stranách. Tam mohu pochybovat o jejich morální integritě.

Koho máte konkrétně na mysli?

Například komunistické členy Klausovy vlády Vladimíra Dlouhého, Ivana Kočárníka a další ministry s komunistickou minulostí. Pozor, tady bych rozlišoval mezi tzv. osmašedesátníky, kam sám patřím, od lidí, kteří vstoupili do KSČ v době normalizace. Tak totiž museli souhlasit nejen s normalizací, ale i s okupací své země Sovětskou armádou. Politik, který souhlasí s okupací své vlastní země cizí mocí, na mě nepůsobí důvěryhodným dojmem.

Mluvíte asi nejen o Dlouhém, ale i o vašem dalším rivalovi Janu Fischerovi.

Mluvím o všech, kdo kandidují na tento úřad, a předtím souhlasili s normalizací a okupací. Po dvouletém členství v KSČ počátkem roku 1970 jsem dostal dvě otázky: souhlasíš s bratrskou internacionální pomocí a souhlasíš s normalizací? Na obě jsem odpověděl „ne“ a byl jsem pochopitelně vyloučen.

Jsem pro jinou variantu než církevní restituce. Buď pro italskou variantu daňových asignací, nebo pro německou variantu, kdy registrovaní členové německé katolické církve platí tzv. církevní daň ve výši jednoho procenta daně z příjmu a ta se pak odevzdává církvi.

Snažil byste se jako prezident například ovlivňovat složení vlády?

V případě mého zvolení prezidentem bych s potenciálními kandidáty na premiéra v přátelské diskusi probíral jeho představu a ptal bych se, jestli jím navrhovaný ministr zemědělství rozumí zemědělství, ministr průmyslu rozumí průmyslu a tak dále. Šlo by mi ne o pravolevé schéma, ale o rozdíl mezi profesionály a amatéry.

Pojďme k aktuálním otázkám. Občané byli masově proti církevním restitucím, přesto byly přijaty. Kdybyste byl nyní prezident, vetoval byste tento zákon?

Prezident se nemá zesměšnit. Jestliže předem ví, že by jeho veto bylo přehlasováno, pak ho považuji za prázdné gesto. Neviděl bych důvod, proč dělat prázdná gesta, a to nejen v tomto případě. Prezident by měl působit předem a veto je až následný a někdy opožděný krok. Jsem pro jinou variantu než církevní restituce. Buď pro italskou variantu daňových asignací, nebo pro německou variantu, kdy registrovaní členové německé katolické církve platí tzv. církevní daň ve výši jednoho procenta daně z příjmu a ta se pak odevzdává církvi. Jen se obávám, že kdyby německý model byl zaveden u nás, počet registrovaných členů katolické církve by dramaticky klesl.

Kdy tedy má smysl veto? Za jaké situace?

Veto má smysl pouze tehdy, když je rozumná naděje, že by ho parlament nepřehlasoval. Nebo když sami poslanci s hrůzou zjistí, že nějaký zákon je legislativní zmetek, že si tam například odporují dva nebo více paragrafů, jak se to již stalo.

Vášně budí i důchodová reforma. Doporučil byste své dceři, aby vstoupila do druhého pilíře?

Zcela určitě ne. Když do druhého pilíře vstoupíte, už nemůžete ven. To je, jako byste vstoupili do blázince, ale na dveřích z druhé strany není klika. Měl jsem tři ministry financí ve své vládě a daleko nejlepší z nich byl Jiří Rusnok, který se nyní ke druhému pilíři sám negativně vyjádřil. Podle mě druhý pilíř lze vytunelovat, nakonec úspory na stáří některé kmotrovské mafie označují za poslední neohlodanou kost. Je možné, že po 30 letech spoření soukromé penzijní fondy zkrachují, jak dokazují příklady ze zahraničí.

Pokud prohlašuji, že prezidentský úřad má být neutrální pole pro dialog především parlamentních stran, pak to, že má na sobě prezident navlečené nějaké evidentní stranické tričko, tuto roli přinejmenším znesnadňuje.

Kandidáti na prezidenta se předhánějí v tom, co by změnili. Legislativní pravomoci nemají žádné, mohou leda vyvolávat debatu. Jak byste ji nastoloval vy?

Za prvé, prezident má respektovat zákony. Všiml jsem si s úsměvem, že Jan Fischer si chce snížit svůj plat o 20 procent, ale plat ústavních činitelů je stanoven zákonem. Já bych 30 procent svého platu odevzdával na tzv. prezidentský fond, ze kterého by se splácel státní dluh. Bylo by to symbolickégesto, ale třeba by se k němu přidaly i další vysokopříjmové skupiny, možná jen, cynicky řečeno, kvůli vlastní popularitě. Nastolovat debatu znamená chodit na vládu i předstupovat před parlament a tam se argumenty pokusit přesvědčit, že například určitý zákon je chybný. Ale prezident by měl také navrhovat pozitivní alternativy. Snažil bych se například přesvědčit vládu a parlament, aby přijala zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Velmi rád bych navázal na tradici Václava Klause, prezident by měl velmi často navštěvovat kraje a podporovat to, čemu dlouhá léta říkám „ostrovy pozitivní deviace“. To znamená oblasti nadprůměrného výkonu, ať už v podnikání, ve vědě, v kultuře, nebo ve sportu. Měl by ale také varovat před „ostrovy negativní deviace“, což jsou dnes kromě kmotrovských mafií a neonacistických bojůvek hlavně většinoví účastníci internetových diskusí.

Co si myslíte o nadstranickosti prezidenta? Není to chiméra?

Pokud prohlašuji, že prezidentský úřad má být neutrální pole pro dialog především parlamentních stran, pak to, že má na sobě prezident navlečené nějaké evidentní stranické tričko, tuto roli přinejmenším znesnadňuje. Mluvil bych spíše o názorové příslušnosti. Já se pokládám za levicového politika a prakticky ve všech případech dochází k souboji levicových a pravicových kandidátů. Za toto přesvědčení by se neměl žádný kandidát stydět a neměl by předstírat, že není ani levicový, ani pravicový, protože jeho minulé činy ho usvědčují buď z levicovosti, nebo z pravicovosti, ať už podle toho, jakou stranu v minulosti volil, nebo co v nějaké funkci reálně činil.

Říkáte, že jste levicový kandidát. Proč jste tedy přejal rétoriku americké pravice a podpořil jste myšlenku útoku na íránská jaderná zařízení?

Vycházím ze zkušenosti Československa a tzv. politiky usmiřování. Kdyby v roce 1936 Francie a Anglie vstoupily do Německa ozbrojeným zásahem, nebyla by ani druhá světová válka, ani holocaust. Jenomže tehdy bylo tak silné pacifistické hnutí, že západní demokratické vlády před tímto preventivním úderem na Hitlera couvly, a tím ho nechaly vyrůst. S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje. Tato věta není pravicová, ale ani levicová. Máte dvě možnosti. Buď Írán ze svých odpalovacích ramp vypálí rakety, ať už s konvenční, nebo jadernou náloží, a dojde k poměrně velkým ztrátám, nebo dojde k preventivnímu úderu, ale ztráty budou řádově nižší

Útok ze strany Íránu považujete za nevyhnutelný?

Myslím si, že Írán je země ovládaná nedemokratickou islámskou diktaturou a já nemám rád náboženské fanatiky. Mám rád toleranci, která je klasickou evropskou hodnotou. Nemám rád ty, kdo zakazují vzdělání ženám, kdo hlásají nenávist. Právě proto považuji íránskou diktaturu za největší nebezpečí pro světovou civilizaci.

A co váš výrok srovnávající Jásira Arafata s Hitlerem?

Kdyby na Blízkém východě existovala další demokratická země kromě Izraele, zastával bych se těchto států stejně, jako se dnes zastávám Izraele. Moje podpora Izraele není motivována ani nábožensky, ani národnostně. Prezident, ale i evropský občan demokratického státu by měl mít konzistentní prodemokratické postoje a neměl by fandit žádné diktatuře, ať je to diktatura v Severní Koreji, na Kubě, nebo v jiné zemi.

Vztahy s Ruskem bych budoval na ryze ekonomické základně. Povinností každého politika, prezidenta nevyjímaje, je pomáhat českým exportérům, aby získali nové trhy.

A co Rusko? Je to demokratická země?

V současné době je to autokratická země a byla autokratická skoro po celou dobu svého vzniku, kromě sedmi měsíců od března do října roku 1917. To je zatraceně málo. Nicméně já, na rozdíl od některých rusofobů, považuji tendence oslabení autokratických prvků a posílení demokratických prvků za nezvratné. Skutečné demokracie může Rusko dosáhnout v horizontu dvaceti let, a právě proto jsem říkal, že se Rusko může stát součástí EU, bude-li si to samo přát.

Jak byste jako prezident budoval vztahy s Ruskem? Měnil byste něco na současné zahraniční politice?

Vztahy s Ruskem bych budoval na ryze ekonomické základně. Povinností každého politika, prezidenta nevyjímaje, je pomáhat českým exportérům, aby získali nové trhy. I jako premiér jsem jezdil na Petrohradské ekonomické fórum, kterému se někdy přezdívá „východní Davos“. Po mé éře už žádný premiér toto fórum, ani další analogická fóra, nenavštívil.

A nejste s Rusy ekonomicky spjat kvůli těžařskému gigantu Lukoilu, jehož jednatelem je místopředseda SPOZ Martin Nejedlý?

Na našem transparentním účtu máme evidovány všechny sponzorské dary a od Lukoilu tam není ani koruna. Kdyby Martin Nejedlý byl jednatelem české pobočky firmy Shell, budete tvrdit, že jsme financováni Američany? Kdyby byl jednatelem Spojených pekáren, budete tvrdit, že nás financují pekárny?

Koho byste si jako prezident přivedl s sebou na Hrad a kde byste si spolupracovníky vybíral? Už jste říkal, že byste na Hradě nechal kancléře Jiřího Weigla.

Nechal bych profesionální aparát bez ohledu na politickou orientaci. Je naprosto jasné, že bych se rozloučil s pány Hájkem a Jaklem, protože to nejsou profesionální administrátoři, ale svým způsobem ideologové.

V oblasti DPH považuji za největší chybu vlády to, že mění svoje návrhy skoro každý měsíc. Daňová politika má být konzistentní a dlouhodobá.

Můžete někoho konkrétně jmenovat?

Přivezl bych si jen řidiče a tajemníka. S těmito lidmi jsem spokojen, pomáhají mi i v prezidentské kampani, a to je tak všechno.

O vás je známo, že jste příznivcem progresivního zdanění. Jak se díváte na onen konsolidační balíček, kvůli kterému málem padla vláda?

Především – sedmiprocentní „daň solidarity“ nepokládám za progresivní zdanění ani za milionářskou dávku. Jsem pro švédský model, kdy nejbohatší Švédové odvádějí ze svého příjmu šedesát procent. U nás by to asi nebylo tak vysoké, ale jistá míra daňové progresivity by byla nejen určitým příspěvkem do státního rozpočtu, nýbrž i výrazem určité solidarity a sociální soudržnosti. V oblasti DPH považuji za největší chybu vlády to, že mění svoje návrhy skoro každý měsíc. Daňová politika má být konzistentní a dlouhodobá. To znamená, že bych byl za zachování snížené sazby DPH, a to na úrovni deseti, nikoliv dnešních 14 a budoucích 15 procent, v oblasti základních potravin a léků, ale na druhé straně nemám absolutně žádné námitky proti vyššímu zdanění luxusního zboží. Nevidím, proč by kaviár nebo šampaňské měly být považovány za základní potraviny.

A třeba knihy?

Pokud jde o knihy, tak vás zklamu. Vím, že to vydavatelé novin spojují a já nemám novináře rád, ale to není hlavní důvod. Myslím, že zhruba polovina vydávaných knih je naprostý škvár. Za škvár osobně pokládám například knihy Michala Viewegha. Proč by proboha toto mělo být daňově zvýhodňováno? Myslíte si, že by pornografie, která může být rovněž v podobě knihy, měla mít sníženou daňovou sazbu? Já bych spíše podpořil dotace knihovnám.

Rozhovor vyšel v pátečním vydání deníku Právo.

Anketa

Souhlasíte s tvrzením Miloše Zemana, že Česko je zemí, která "jde dopředu"?
ano
24,4 %
ne
75,6 %
Celkem hlasovalo 14404 čtenářů.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám