Článek
Že její dcera, narozená v den, kdy si jiní připíjí svatomartinským vínem, tedy 11. listopadu, není zcela v pořádku, zjistila Alena Kališová nějaký čas po porodu. Později lékaři vyslovili smutný verdikt. Diagnostikovali vzácné nervosvalové onemocnění míchy v nejhorší variantě. A zdrcenou matku uzemnili dodatkem, že děti s touto nemocí se obvykle nedožívají více než dvou let věku.
Jiní by rezignovali, matka se ale pustila do boje. Hned na několika frontách, proti nemoci, proti pojišťovnám, které na mnohé pomůcky a léky nepřispívaly a dodnes přispívají jen v omezené míře, proti nedostatku peněz, a když to bylo zapotřebí, i proti vůli některých lidí z resortu zdravotnictví. Výsledek? Sára nejenže se dožila osmi let věku, ale její stav se lepší. „Jednou jsem si všimla otlaků na kolenou. Nechápala jsem, z čeho mohou být, pak mi to Sára ukázala. Nohy zesílily natolik, že už to nejsou jen skromné pohyby, ale houpala jimi tak silně, že jí kolena narážejí o sebe. Zesílila, opravdu zesílila,“ řekla Právu matka.
Malá Sára dostala od Práva tradiční dort, letos již s osmičkou. Rodiče jí udělali i web, www.sarakalisova.cz.
Dcera sice nemluví, jen slabikuje, prostředkem pro konverzaci jsou i pohyby jejích očí, přesto si dokázala říct, že chce ukázat, jak jsou její nohy již silné.
Chodí za ní učitelka
„Nasadili jsme nový preparát na přírodní bázi. Ten pomohl,“ vysvětlila pokrok matka, která stále zkoumá, zda existují informace o pokrocích v medicíně, které by mohly pomoci. Dívenka je již školačkou, dochází za ní učitelka z hrušovanské školy. „Jsme škole vděční za vstřícnost a pomoc, Sára se na vyučování těší, je to pro ni zpestření. Jen se nám stalo, že uprostřed výuky usnula,“ řekla matka.
Máme dluhy, a ne zrovna málo, ale žijeme. Každou korunu, co máme, vrazíme do Sáry, a když zbyde, tak do baráku. Ale nevzdáme to.
Rodina bydlí v bezbariérovém domě v Hrušovanech. Stěhování z Týnce mělo dva důvody. Bylo zapotřebí mít bydlení bez bariér, druhý důvod byl složitější.
„Je hodně lidí, kteří nám tam pomohli. Opravdu hodně. A v první řadě starostka Hana Zoubková, která se postarala o sbírku a mnohé další. Ale taky tam byla skupina zlých lidí, závidějících pomoc. Lidí, kteří nevidí, že když se oni baví na diskotéce či v hospodě, já létám kolem Sáry a hlídám, jestli dýchá. Zloba nás přiměla ke stěhování z Týnce,“ přiznala matka.
Dnes žije rodina ještě v nedokončeném domku a obrací každou korunu. „Máme dluhy, a ne zrovna málo, ale žijeme. Každou korunu, co máme, vrazíme do Sáry, a když zbyde, tak do baráku. Ale nevzdáme to,“ tvrdí Kališovi.