Podle toho by Česko mohlo letos na členství v Unii vydělat víc než pět a půl miliardy korun. Brusel má, jak tvrdí komisařka pro rozpočet Michaele Schreyerová, vyjednanou částku ve svém rozpočtu připravenou. Přes to se pro ty, jimž je určená, může stát jen neuchopitelnou fatou morgánou.

"Vzhledem k nepřipravenosti ČR není vyloučeno, že od počátku budeme v Unii čistí plátci," podotkl nedávno při zahájení diskuse o cílech, které chceme v Unii především sledovat, místopředseda ODS a lídr její kandidátky pro volby do europarlamentu Jan Zahradil. Je příznačné, že se mu nikdo nesnažil oponovat. I ve vládních stranách a ve vládě samé si už spočítali, že jistých je jen 9,6 miliard tzv. kompenzací, které přijdou v hotovosti a lze je použít na cokoli. Vše ostatní má háček. A čím víc se blížíme 1. květnu, tedy datu vstupu do Unie, je jasnější, že jde spíš o pořádný hák, a to ryze české výroby.

Zemědělci mají sice slíbené 3,2 miliardy, ale ještě není vytvořená a v Bruselu akreditovaná česká platební agentura. Ta jediná jim bude moci finance rozdělovat. Brusel navíc už předem varoval, že schválí jen takovou strukturu, zaručující naprostou průhlednost toků peněz, které přes agenturu půjdou. Ministerstvo zemědělství sice stále dokola tvrdí, že do vstupu bude vše hotovo - ale měsíc před oním datem ještě hotovo není. Výmluva, že času je dost s ohledem na to, že zemědělské platby vyplácí Unie až zpětně, tedy za letošek až v příštím roce, neobstojí.

Jistá naděje je ještě na vyčerpání 5,8 miliard z položky "předvstupní pomoc", na něž byly připraveny projekty v rámci programů Phare, ISPA a SAPARD, kterými Unie pomáhala kandidátům v přípravě infrastruktury, reformě venkova či školení pracovníků. Ale i tady může vzniknout zádrhel - jako letos v lednu, kdy v Bruselu uvízly neproplacené faktury za 473 miliónů korun, podle ministra zemědělství Jaroslava Palase vinou nefunkčnosti unijního informačního systému. Přitom až do konce loňského roku financoval Brusel ze zemědělského fondu SAPARD bez problémů téměř 700 projektů.

Velký otazník je ovšem zejména nad čerpáním 5,4 miliard ze strukturálních fondů. Unie sice vyzvala, aby obce či firmy projekty v jejich rámci předkládaly hned od začátku roku, čímž by si zajistily přísun peněz bezprostředně po vstupu, ale dobrý úmysl Bruselu v Praze nenašel věcnou odezvu: projekty se předkládat nemohou, protože pro to v příslušných českých institucích stále nejsou potřebné příručky, úředníci nedokáží poradit a kraje a obce navíc většinou nevědí, kde sehnat peníze na pětadvacetiprocentní až padesátiprocentní spolufinancování.

Ministerstvo pro místní rozvoj chce první výzvy k podávání projektů zveřejnit až těsně před vstupem do EU, jenže peníze dá Brusel jen na zaplacení faktur za už vykonané práce na projektu. Že přijdou letos, je tedy spíš vidina než šance.

Zcela v plenkách či spíš neexistující je příprava projektů na snížení nezaměstnanosti, tedy na rekvalifikace a vytváření pracovních příležitostí zejména v krajích, kde je nejvyšší počet lidí bez práce. Podle výzkumů ale kraje neprojevují o projekty na rozvoj lidských zdrojů zájem a tvrdí, že zajišťováním zaměstnanosti se musí zabývat centrum, tedy především Škromachovo ministerstvo práce a sociálních věcí.

"Situace není až tak neobvyklá. Rakousko v prvním roce po svém vstupu do Unie v roce 1995 nezískalo z fondů EU téměř nic a prakticky žádný členský stát dodnes nedokáže vyčerpat celou vyjednanou částku," utěšují bruselští úředníci. Jenže Rakousko vědělo od počátku, že bude Unii víc peněz dávat, než z ní dostane, patří mezi bohaté členy EU.

U nás mnoho institucí či obcí začalo počítat s těmi unijními, přemýšlet, jak na ně dosáhnout, vymýšlet projekty, shánět spolufinancování. A narazily na neschopnost, lenost a nepružnost státní administrativy v širokém smyslu slova. Ostatně, tu nám Brusel vytýká od začátku. Smutné je, že se teď zejména její vinou začíná rozplývat vidina unijních miliard.

PRÁVO 24. března 2004