Vzpomínám si, jak jsem v 60. letech kritizoval postupné zavádění reklamy do Čs. televize, dávaje za vzor Francii. Tam byla možná jen obecná reklama - tedy Pijte mléko, je zdravé!, ale už ne reklama konkrétního výrobku či služby. Do televize reklama nepatří, jen darmo ohlupuje pracující, je výrazem konzumentského, vulgárněmaterialistického pojetí života, které potíráme, říkali jsme tehdy. Dodnes si to vlastně myslím, i když používám nejen jiných slov, ale i jinak vidím život sám.

Ten bývá pestřejší než teorie, jež se ho snaží pochopit a svázat. Skutečností je, že na televizní reklamu se v ČR vydá ročně téměř osm miliard korun a že z reklamního koláče připadá na ČT jedna miliarda. To je z jejího 4,3miliardového rozpočtu už hodně. Ukrojí-li se z toho 200 miliónů (snížení zákonem z 1 na 0,8 procenta vysílacího času) nebo vezme-li se jí postupně ona miliarda celá, přesune se reklama i s penězi soukromým televizím a ČT bude muset získat finance odjinud.

Zdroj je zatím jediný - kapsy koncesionářů, kteří tím vlastně přispějí soukromým stanicím. Komunistům by se líbilo hrazení ČT ze státního rozpočtu, ale to by zase bylo na úkor daňového poplatníka. A co takhle se zrušením reklamy v ČT zatížit zákonem privátní televize daní ve prospěch ČT? Než by se tak případně stalo, je každé řešení sociálně nespravedlivým útokem na kapsy občanů.

PRÁVO 22. března