Josef Pavlata (ODS) si v reakci nasypal trochu popela na hlavu, pak ale na svou obhajobu uvedl: "Velmi mě to mrzí, že jsem neodevzdal příslušný dokument, ale musím říci, že daleko více by mě mrzelo, kdybych odevzdal kdysi v 70. nebo 80. letech přihlášku do Socialistického svazu mládeže a pracoval v této organizaci jako aktivní funkcionář, a vůbec nejvíc by mě mrzelo, kdybych někdy půl roku před revolucí odevzdal podepsanou přihlášku do známé zločinecké organizace Komunistické strany Československa."

Senátor Jaroslav Mitlener ze stejné skupiny hříšníků se přihlásil krátce po svém stranickém kolegovi. Pochybení přiznal, ale ihned navázal: "I mě tato chyba velmi mrzí, ale stejně jako předřečník musím říci, že daleko více by mě osobně mrzelo, kdybych při povodních požádal neoprávněně o státní pomoc anebo kdybych v první polovině 80. let studoval v Sovětském svazu a ve druhé polovině 80. let o tom přednášel ve Spojených státech."

Na koho konkrétně mířily filipiky pánů senátorů, není z citovaných výroků explicitně jasné. Jen se v další diskusi ohradil Martin Mejstřík a Jaroslava Moserová jako doyen sboru připomněla, že v tomto shromáždění nebývá zvykem vést osobní invektivy.

Zvykli jsme si bohužel na to, že se za některé členy našeho parlamentu musíme stydět. Co je ale horší - vypotácet se z parlamentní budovy zlitý pod obraz, anebo si dělat šoufky ze zákona, který je právě senátor povolán zušlechťovat a šířit autoritu právního státu?

Přítomnost v horní komoře automaticky neznamená dobrý vkus nebo vysokou inteligenci. Tyto vlastnosti po senátorech nelze vyžadovat. Je ale odpudivé zlehčování zákonů lidmi, kteří byli zvoleni, aby šli příkladem v jejich dodržování.