Článek
Myslíte, že se společnost v poslední době radikalizuje?
Společnost se mění, o radikalizaci bych nehovořil, ale naštvanost je dneska obrovská. Není normální, aby vláda měla více než osmdesátiprocentní nedůvěru. Proč rostou preference komunistů? Nedávno jsem četl větu jednoho čtyřicetiletého člověka, která mě zarazila: „Lepší stát frontu na banány než na úřadu práce.“ Když lidé začínají takto přemýšlet, tak se něco děje.
Slibovali jste na podzim další vlnu protestů, kdy to bude?
Nic jsem nesliboval. Pokud bude tlak zespoda, budu rád.
Vy jste měl na jaře v ulicích sto tisíc lidí, a nic se neděje. Co je důvodem letargie?
Oslovili jsme náš nejvyšší orgán, sněm, s návrhem, aby se uskutečnil celostátní stávkový protest, do kterého by se zapojila drtivá většina odborových svazů. Ale nebylo to přijato. Máme dvoutřetinové rozhodování a v tom tenhle návrh neobstál. Základní organizace nám daly jasně najevo, že do takové stávky nepůjdou. Mají problémy zaprvé s tím, že lidi se bojí do stávky jít, za druhé – v mnoha případech se k nim chová zaměstnavatel solidně a to je dost obtížný argument.
Čím to je, že ve Francii nebo v Řecku je mnohem větší podpora odborů než u nás?
Ten rozdíl spočívá v mentalitě. Mentalita Čechů a Moravanů je úplně jiná, proto také je tam víc protestů, jsou radikálnější. My jsme tady navíc prožili něco, co ty státy neprožily, mám na mysli období komunistické nadvlády, kde žádné protesty nemohly být, takže tohle také v lidech nevyburcovalo žádný pocit hrdosti. A druhá věc je, že ať už Francouzi, Italové, Němci nebo Rakušani, o všechny ty svoje výhody se museli poprat. A když si člověk něco vybojuje, tak si toho víc váží.
Přes prázdniny o vás nebylo vůbec slyšet, pilovali jste alespoň plán na svržení vlády?
Plán na svržení vlády – to je silné slovo. Připravili jsme Vize ČMKOS, jak bychom si představovali cestu ven z tohoto problému. Když se dokument dostal na vládu, reakce některých politiků byla, že to je levicový materiál. Já si to nemyslím, některá opatření jdou proti korupci, jiná navrhují, aby se bohatší podíleli na zlepšení ekonomiky. Jsou tu i nerovnosti mezi zdaněním určitých skupin. Nikdo to nechce udělat skokově, ale tyto nerovnosti by se měly napravovat.
Jestliže Joseph Stiglitz, člověk, který má Nobelovu cenu za ekonomiku a není nějak levicově zabarvený, říká, že ekonomové tady napáchali víc škody než totalitní vlády, tak to už je na zamyšlení.
Je třeba udělat daňový audit, protože rozdíl mezi efektivním výběrem daní a mezi nominálním nastavením daňové hranice je sedm procent. Když je sazba devatenáct, tak se vybírá dvanáct, to dělá zhruba čtyřicet miliard. Nikde v okolí není tak obrovský rozdíl, to je potřeba dát do pořádku, ale do toho se nikomu nechce. Odpovědí vám – není na to politická vůle.
To by neměla být otázka politické vůle, ale vyloženě pragmatismu. Není možné, aby se šlo neustále do restrikce, ale na příjmové straně byl rozruch, když se jde do narovnání problémů. Není to věc levicovosti a pravicovosti, tady jde o to, aby se ucpaly díry a hledaly zdroje, protože určitá skupina na tom bohatne pořád, i na krizi, a velká skupina daňových soumarů to odnáší.
Proto jste také označil vládu Petra Nečase za nejhorší od roku 1950?
Ano, tohle je hlavní důvod, tady vůbec nešlo o to, co dělaly komunistické režimy.
Právě jste se vrátil z Madridu ochromeného stávkou a demonstracemi. Hledal jste tam inspiraci?
Ne, bylo tam pozváno několik centrál z Evropské odborové konfederace proto, abychom se tam bavili, co a jak dál, jak situace v Evropě vypadá, připravit určité výzvy a materiály, které se týkají kampaní, protože dluhy podle našich makroekonomů státy nebudou schopny zaplatit.
Válka podle mě není ani o DPH, ale aby se nesahalo na zvýšení daňové zátěže bohatších skupin, protože to je také v návrhu.
Demonstrace ve Španělsku sice nebyla počtem lidí obrovská, ale tam se mazali, prostě se prali, to není žádná legrace. Nevím, jak se to má řešit, ale jestliže Joseph Stiglitz, člověk, který má Nobelovu cenu za ekonomiku a není nějak levicově zabarvený, říká, že ekonomové tady napáchali víc škody než totalitní vlády, tak to už je na zamyšlení.
Komu vlastně ve válce o vyšší DPH fandíte? Vyhraje-li koalice, zvedne se na 15 a 21 procent, a pokud rebelové ODS, sjednotí se na 17,5 procenta.
Protestovali jsme už proti 14 a 20 procentům, ale za současné situace nevidím rozumné ani 15 a 21 procent, notabene sedmnáct a půl. Nejlepší by bylo, kdyby sazby 14 a 20 zatím zůstaly zachovány. Za současné situace je nehorázné zvyšovat DPH na 15 a 21 procent a za situace legislativní by bylo velmi špatné, kdyby tam zůstalo 17,5. Válka podle mě není ani o DPH, ale aby se nesahalo na zvýšení daňové zátěže bohatších skupin, protože to je také v návrhu.
Vaše prognózy jsou často přesnější než ty vládní. Jak by podle vás situace vypadala, kdyby došlo na jednotnou DPH?
Víme, že po zvýšení nižší sazby DPH z 10 na 14 procent se vlastně nevybrala skoro ani koruna navíc. Kdyby to bylo 17,5 procenta, tak to bude zase obrovský dopad nejen do cen, on by to byl obrovský dopad i do rozpočtů jiných, než je státní. To se projevuje na všech cenách. V nemocnicích, dopravě, školství, na tyhle všechny segmenty dopadne jakékoliv zvýšení DPH.
Je možné pokrýt náklady krize jinak než z kapes daňových poplatníků? Vždycky existuje argument, že pokud to budeme tahat z firem, tak se to stejně zase odrazí na pracujících.
Vezměme si, že i v době krize jsou skupiny, které na ní bohatnou a přitom jsou malé a mají velké zisky. Pak jsou obrovské skupiny lidí, kteří chudnou, takže něco v pořádku není. Propad HDP od krize až dosud byl tak velký, že vlastně jsme se ještě nedostali na čísla roku 2008.
Zajímavé je, že Slovensko už v prvních pěti měsících mělo růst 3,2 procenta, Polsko 3,8, Německo 1,2, Rakousko 0,7 procenta, všechno plus. Jsme přesvědčeni, že státy od nás na západ hledají všechny možné cesty k lepšímu výběru daní. U nás se to neděje.
Bohatý levičák je rozmar a chudý pravičák je blbec.
Škrty způsobují, že platy jdou mírně dolů, že se zhoršují nebo snižují sociální dávky. To všechno dopadne na spotřebu, to znamená, že lidé tolik nekupují. A když nekupují a není spotřeba, tak samozřejmě růst HDP také není.
Krize slovy prezidenta Obamy byla podmíněna chamtivostí, finanční skupiny byly nenažrané a to byl potom důsledek. Je potřeba, aby se i ony podílely na krizi. Není možné, aby tu bylo degresivní zdanění fyzických osob, které nastalo po roce 2007, tedy že člověk s průměrným příjmem odvádí zhruba 23 procent na daních a člověk nad sto tisíc má jenom 15 procent.
K jakému politickému směru inklinujete?
Mám velmi vysoké sociální cítění a od toho se vše odvíjí, takže bych se viděl v levém středu. Ale je to obtížné…
Vymyslel jsem si takový hezký bonmot, že bohatý levičák je rozmar a chudý pravičák je blbec. Řada lidí totiž neví, kam se má zařadit, řada lidí si myslí, že jsou pravicově založení, ale chtějí zdarma zdravotnictví, chtějí zdarma školy.
Je legitimní názor, že se člověk má postarat sám o sebe. Ale pak to znamená, že se všechno musí zaplatit. Ale myslet si, že nebudu platit daně, což si tady mnoho lidí myslí, a že budu mít poměrně štědrý sociální stát, je naprostá kravina.