Mnozí se snažili sbírat podpisy pro Projekt Varela, což byla výzva k celostátnímu referendu o základních právech. Všechny je spojovalo odhodlání prosazovat na Kubě mírovou a demokratickou reformu. Castrovy loutkové soudy během tří dnů odsoudily 75 Kubánců k trestům vězení v průměrné délce téměř dvacet let. Tyto procesy byly výsměchem spravedlnosti, neboť porušovaly zásadní soudní procedury.

 Nezávislým pozorovatelům a dokonce i příbuzným obžalovaných byl na ně odepřen přístup. Amnesty Internatioval považuje všech 75 aktivistů za "vězně svědomí". S celkovým počtem 85 politických vězňů je Kuba zemí, kde je nejvyšší počet politických vězňů v poměru k počtu obyvatel. Tito nezištní muži a ženy si odsluhují drakonické tresty v nehumánních a hygienicky velice závadných podmínkách vězení se zcela nedostatečnou zdravotní péčí. Následkem toho začali někteří z nich trpět vážnými zdravotními problémy, zatímco jiným se jejich existující potíže zhoršily.

V listopadu byl doktor Oscar Elias Biscet vězněn na 21 dní v cele se zpřísněným režimem za to, že vyzýval jiné trestance, aby žádali lepší zacházení. Rozsáhlé zatýkání z minulého března sledovalo cíl zastavit rozvoj nezávislé občanské společnosti na Kubě, nezabránilo však odhodlaným Kubáncům, aby překonali strach a následovali příkladů takových odvážných aktivistů boje za demokracii, jakými jsou Oscar Biscet, Raul Rivero, Victor Rolando Arroyo a Oswaldo Paya, laureát Sacharovovy ceny za svobodu myšlení za rok 2002.

Jak výstižně konstatoval Paya: "My, Kubánci, máme právo na svá práva. Apeluji na vás ve jménu duchovní jednoty svobodných lidí, která nás vede k právu na život, svobodu, spravedlnost a sebeurčení národů. Apeluji ve jménu těch, kdo podporují nenásilný boj." Ve vznikající kubánské občanské společnosti se nyní projevuje stejné odhodlání prosazovat lidská práva, jehož jsme byli svědkem v helsinském hnutí někdejšího Sovětského svazu a v československé Chartě 77. Hnutí kubánských nezávislých knihovníků se vyznačuje stejnou odhodlaností, jaká charakterizovala i polské "létající univerzity".

Potlačování práv na Kubě mělo za následek, že se během minulého roku stále šířil mezinárodní konsensus o potřebě změn na tomto ostrově. EU vyjádřila hluboké znepokojení nad pokračujícím flagrantním porušováním lidských práv a základních svobod stoupenců kubánské opozice a nezávislých novinářů. Členské státy EU vyjádřily svůj odmítavý postoj k represívním akcím kubánského režimu a přijaly četná opatření, jako bylo odvolávání vládních návštěv na vysoké úrovni, přehodnocování kulturních a jiných výměn a zvaní aktivistů demokratického hnutí na diplomatické akce.

Meziamerická demokratická charta, kterou s výjimkou Kuby přijaly všechny země západní polokoule, konstatuje, že "národy Ameriky mají právo na demokracii a jejich vlády povinnost ji prosazovat a chránit". Prezident Bush plní tento slavnostní závazek a nadále rázně podporuje úsilí Kubánců vybudovat nezávislou občanskou společnost a prosazovat volný proud myšlenek a informací na ostrov a z něj. Nová Komise pro pomoc svobodné Kubě USA, jíž mám tu čest předsedat, zkoumá způsoby, jak můžeme pomoci Kubáncům, aby nenásilně připravili nevyhnutelný přechod k demokracii, a pomohli jim jejich nástup urychlit.

Právě probíhající jednání Komise pro lidská práva OSN v Ženevě je významnou příležitostí pro demokracie na západní polokouli a svobodné národy na celé planetě, aby se připojily k odsouzení kubánského režimu a jeho excesů. Kdo si váží svobody, musí využít této příležitosti, aby poslal mocné poselství solidarity s odvážnými muži a ženami na Kubě, prosazujícími věc demokracie.

Autor je ministrem zahraničí USA

PRÁVO 18. března 2004