Také mluvčí Bezpečnostní informační služby Jan Šubert varoval po krvavých atentátech v Madridu českou veřejnost, aby nebezpečí terorismu nebagatelizovala, i když bylo současně zveřejněno, že české tajné služby nemají zatím (!) žádné poznatky, že by terorismus hrozil i ČR. Poté, kdy se k madridskému masakru přihlásila al-Kajdá, jistě existuje nebezpečí rozšíření jejího akčního rádia i do ČR. Atentáty jsou zde nyní pravděpodobnější, než kdyby jejich autory byli teroristé baskičtí.

Bývá obtížné rozpoznat, kdy úřady nebo novináři terorismem jen straší. Obhájci lidských práv ve světě a nyní hlavně v USA upozorňují na zneužití strachu z terorismu k utužení policejního režimu, ke zjednodušení soudních postupů a k odklonu od demokratického pořádku lidských práv. Nebo i ve volební kampani.

Vláda pevné ruky nabízí snadná řešení, často zdůvodňovaná hrozbou terorismu. S těmito argumenty ve světě často vítězí politická pravice, někdy krajní. Společenské poměry v USA dokázala v krátké době hodně změnit ke škodě demokracie. I u nás máme z opatření proti hypotetické hrozbě terorismu svůj pomník - v Praze u budovy bývalého parlamentu, která nyní hostí Rádio Svobodná Evropa a její vysílání na Blízký východ, jsou stále zátarasy, omezující dopravu.

Slovo teror znamená vlastně hrůzu, děs, strach. Není záměrem teroristů, abychom byli hrůzou zachváceni? Přehánění teroristického rizika a obecné řeči o něm tam, kde k tomu nejsou žádné informace, jim dělá jen radost.

Islámští teroristé zneužívají bídy, hospodářského útlaku, západní rozmařilosti a nemravnosti. K teroristické činnosti je nutně potřebují. Teror lze odstraňovat jen větší sociální spravedlností a hospodářským vzestupem. Bushovy USA zvolily cestu represe. Ekonomický boj proti terorismu nelze omezit na odstřižení teroristů od finančních zdrojů například z obchodu s drogami, jak to tvrdí předseda lidovců Miroslav Kalousek.

Ani ČSSD o komplexní prevenci terorismu příliš nehovoří, i když sociální aspekty tohoto boje propagují představitelé jejího levicového diskusního klubu.

Obtížnější bývá diskuse v zemi, která už je dějištěm teroristických útoků, jako nyní ve Španělsku. Tamní voliči usoudili, že se lidovecká vláda José Maríi Aznara lstivě pokusila autorství madridských atentátů svést na Basky, i když o tom byly kvůli rozsahu a způsobu provedení od začátku pochybnosti. Španělé měli sotva pár hodin na to, aby od přihlášení se al-Kajdá k madridským atentátům - ať už bylo pravé, či falešné - se na vládu naštvali a dali ve větším množství hlasy socialistům.

Základ ale nebyl v údajné vládní lsti. Tím byl nesouhlas velké většiny obyvatelstva s dobrodružnou podporou Aznarovy vlády a lidové strany Bushovu válečnému tažení do Iráku. Strach z atentátů se nyní obrátil proti vládě - teroristé útočili kvůli probushovským postojům madridské vlády, soudili Španělé, a tak se té vlády zbavili.

I česká společnost je zdrženlivá k podpoře své vlády a ministra zahraničí americké okupaci Iráku. Nedej bože, aby se tu něco stalo, to lidé by usoudili, že je to teroristická odplata za českou pomoc v Bushově soukromé válce proti Iráku. Z hlediska mravního by tuto podporu mohli vyčítat jen ti, kdo válku a pomoc Bushovi od počátku odmítali jako nesprávné řešení poměrů v Iráku.

Není spravedlivé stavět odpor proti podpoře válečnému tažení jen na obavách z odplaty, to platí jako ve Španělsku, tak v ČR. Máme to ale těžší než Španělé, kterým stačilo volit socialisty. U nás jsou - kromě levicové platformy v ČSSD - důslednými odpůrci Bushova způsobu potírání terorismu snad jenom komunisté.

PRÁVO 16. března