Zápletku s koaličním prezidentským kandidátem takřka již vyřešenou rozhodl se zkomplikovat. Sám se ze stroje spustil, když řekl: prezidentskou funkci bych bral. Velmi originální! Sofokles by na to nepřišel.

Co se skrývá za počinem senátorovým? Pomoc protlačit Jana Sokola poslaneckým klubem ČSSD? Opožděně vybujelá ctibažnost? Myšlenkový zkrat? Nám neznámý dalekosáhlý kalkul?

Protože Richarda Falbra znám jako muže vzdělaného a uvážlivého, ke strojení nízkých podrazů neuzpůsobeného, nevím si s jeho eskapádou rady. Kdyby ji zamýšlel jako pomoc Janu Sokolovi, odpověď na otázku, jak by mu pomoci mohl, zní nijak. Vždyť poslanci ČSSD mohou ústně i písemně slíbit cokoliv a tajně hlasovat mohou jakkoliv. Falbrův návrh "hry na pravdu", kdy by členové poslaneckého klubu veřejně řekli, jak budou hlasovat, je dětinský. Jediná záruka by byla v netajné volbě prezidenta, a požadovat něco takového by byl nesmysl.

Že by ctibažnost? Nezdá se. Kdyby senátor Falbr o prezidentskou funkci opravdu usiloval, měl dost času svůj záměr ohlásit už dávno. Jistě by po zásluze patřil ke kandidátům nejpřednějším. Myšlenkový zkrat u politika v mnoha půtkách tuženého mně nepřipadá také pravděpodobný.

Dalekosáhlý kalkul tedy? Připadal by v úvahu, jen dáme-li důraz na nápadnou rychlost a hloubku, do které spolu s Milošem Zemanem zakopali své tomahawky. Falbr ex machina dá se vysvětlit jediným: Stal se součástí praxe jediné levicové demokratické strany, totiž ČSSD. S její nečitelností, kde ano znamená současně i ne a možná, její rozhádaností a krátkozrakostí, neboť nemálo jejích poslanců pro osobní antipatie či okamžitý finanční nebo mocenský prospěch je ochotno pohřbít poslední volební úspěch i střednědobou perspektivu.

Námitky proti Janu Sokolovi jsou nedůstojné seriózních politiků, upírají totiž možnému prezidentovi právo myslet. Možná by dobře obstály ve sněmovně absolventů zvláštních škol. Shoda na Sokolovi by mohla být dobrá brzda na této svažité cestě. Falbr ex machina však jako by tu brzdu blokoval.

PRÁVO 19.února