Článek
Podle Dlouhého by tak došlo k oživení zájmu o politiku u mladých voličů. Sám by na tomto vemlouvání se mladým už nevydělal, neboť změna ústavy, i kdyby byla většinově přijatelná, trvá dlouhé měsíce. Svůj nápad snížit věkovou hranici volební účasti vyhlásil minulou středu, ale valný zájem nevzbudil. Stejně nebyl originální, nesměle a bez výsledku se o tom kdysi zmiňovali i někteří lidovci a zelení.
Hned další den se ho pokusil trumfnout další kandidát. Tentokrát kůň ČSSD senátor Jiří Dienstbier. Ten vyhlásil, že je pro adopci dětí homosexuálními páry.
Tímto značně kontroverzním tématem, které zatím českou politickou scénu i voliče rozděluje, zaskočil i své spolustraníky. Distancovali se od něj například místopředseda soc. dem. Zdeněk Škromach nebo šéf poslanců Jeroným Tejc.
„Zakázat přechylování ženských jmen“
Nejnověji do této „hry“ zasáhl kandidát ODS Přemysl Sobotka. Ten se blýskl nápadem zákonem zamezit přechylování ženských jmen. „Jako sportovní fanoušek nemám rád, když slyším například Williamsová. To mi nepřipadá normální,“ řekl.
Jeho kolegové v Senátu prý už připravují zákon, podle kterého by se napříště cizí jména přechylovala jen dobrovolně. Nepřechylování je nyní možné například v případě, kdy si tuzemská občanka vezme cizince. Tato praxe se už docela rozšířila.
Odpůrci nepřechylování namítají, že například ve sportu či politice by se lidé těžko orientovali v obsahu sdělení nebo že by věty vyzněly směšně. Například: „Na letišti přivítali Baracka Obamu s Michelle Obama.“
Sobotka by také chtěl do Ústavy ČR vtělit přímou volbu poslanců. První místopředseda Senátu se inspiroval právě volbou do horní komory.
„Přímá volba zákonodárce, podobně jak ji známe ze Senátu, ruší určitou anonymitu stranických kandidátek,“ hlásá kandidát ODS. Podle něj by přímo zvolení poslanci, na rozdíl od svých proporčně volených kolegů, byli pod větší demokratickou kontrolou.
Sobotkovi nevadí, že většinově („přímo“) volí už do Senátu. Těžko lze tedy předpokládat, že by jeho kolegové v horní komoře na takovou ústavní změnu kývli.
Sobotka spíš riskuje, že jeho nápad, který ale také není nový, povzbudí staronové debaty, co vlastně se Senátem.
Neměl by se stát „komorou krajských reprezentantů“ a starostů, jak se už dřív uvažovalo? Nebo co kdyby se stal komorou „osobností“, které by mandát vykonávaly bezplatně? I takové kuriózní nápady už padaly – a brzy také zapadaly.
Všichni kandidáti si podle svých slov uvědomují, že prezident, ani přímo volený, není zákonodárce. Dlouhý i Sobotka mluví o „nastolení debaty na důležitá témata“.
„Jasně říkám, že si uvědomuji, kde začínají a končí prezidentské pravomoci. Na rozdíl od některých protikandidátů, u kterých mám dojem, že chtějí kandidovat na premiéry, nebo se už vidí v prezidentském systému,“ rýpl si například do svých soupeřů Sobotka.
Zákonodárců už je nějak moc
Jeho návrh přímo volených poslanců by měl každopádně zastání i u jeho prezidentského soupeře Karla Schwarzenberga (TOP 09).
„To by byl smysluplný nápad. Ale kdybychom na to přistoupili, tak by se naopak do Senátu mělo volit proporčně, protože Senát má být volený jinak než Sněmovna,“ řekl předseda TOP 09 Právu. Schwarzenberg by si však představil spíše diskusi o širších změnách ústavy.
Podobný názor má i senátor ODS Jaroslav Kubera. „Je to sice dobrý nápad, ale nemůžeme vykrajovat z volebního zákona, co se nám zachce. Takhle jsou to výstřely do tmy bez diskuse,“ řekl Právu Kubera.
Podle něj by se dalo diskutovat i sjednocení obou komor parlamentu do jedné, ve které by zasedli většinově volení zákonodárci. „Je otázka, jestli v takto malé zemi vůbec 281 zákonodárců potřebujeme,“ uvažuje Kubera.
Politolog Tomáš Lebeda pokládá návrhy prezidentských kandidátů pouze za výstřelky v probíhající kampani. Podle něj se jejich iniciativa rozšiřovat či ohýbat zákony bude ještě stupňovat.
„Jak se budou prezidentské volby blížit, dočkáme se slibů a návrhů, které vůbec nesouvisejí s kompetencí prezidenta, ještě v mnohem větší míře,“ obává se Lebeda, podle kterého se na sebe kandidáti pouze snaží upozornit.
„Mají tendenci vybírat témata pro konkrétní skupinu voličů, kterou považují za důležitou a nadějnou,“ míní Lebeda.