Pane ministře vnitra, mluvil jste s policejním prezidentem Petrem Lessym od té doby, co vás minulý týden v rozhovoru pro páteční Právo nařkl z vydírání a útisku?

Setkali jsme se v úterý po zasedání Bezpečnostní rady státu.

Vysvětlil vám svoje slova?

Nevysvětlil. A abych se přiznal, tak už jsem to po něm vlastně ani nechtěl, protože ty výroky jsou nevysvětlitelné.

Jak dlouho může fungovat stav, kdy policejní prezident bojuje s ministrem vnitra? Dáváte si nějakou lhůtu?

Žádný časový horizont si nedávám z toho prostého důvodu, že policejní prezident má v rámci státního aparátu naprosto výsadní postavení, jaké nemá nikdo jiný. Každý je odvolatelný, ale policejní prezident v podstatě nikoli. A patřičně si toho užívá. Není to únosné a bohužel to není únosné už nějakou dobu.

Trochu mi vadí, že je to prezentováno jako osobní spor ministra vnitra a policejního prezidenta, ale já jsem ve svém věku schopen se osobních postojů zbavit. Problém je, že pan Lessy absolutně ignoroval závěry naší společné komise k budoucí struktuře policie.

Ministr vnitra Jan Kubice

Ministr vnitra Jan Kubice

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Fakt, že je situace neúnosná, už zmínil opakovaně i premiér Petr Nečas (ODS), nicméně v praxi to vypadá tak, že se pořád „nosí“.

Ano, nosí se to a moc mě to mrzí. Ten stav je neúnosný, nepřijatelný a odnáší ho nejvíc policie. Ale rétorika policejního prezidenta je taková, že používá terminologii trestního zákona v kritice svého nadřízeného, a to mluvím o sobě.

Kdyby nějaký Pepek Vyskoč řekl, že jeho šéf ho vydírá, tak je to trošku něco jiného, než když to řekne absolvent policejní akademie ve funkci policejního prezidenta. Má to úplně jinou váhu. Vydírání je stejně jako útisk trestným činem, a pokud mě obviňuje z trestného činu, tak jako policista musí postupovat úplně jinak.

V každém vztahu mezi nadřízeným a podřízeným by to bylo zarážející, ale ve vztahu ministra vnitra a policejního prezidenta je to už opravdu za hranou. Ale dá se s tím dělat jen hodně málo, protože policejní prezident je v podstatě neodvolatelný.

Nedávno jste ale vyměnil šéfa personálního odboru a přivedl jste na toto místo dlouholetého hlavního personalistu policejního prezidia Romana Fidlera, který navíc z vedení policie odešel po neshodách s Lessym. Má od vás úkol, aby našel cestu, jak prezidenta v souladu se zákonem odvolat?

Je tady proto, že ho znám jako odborníka, a já tu potřebuju člověka, který služební zákon a personální práci zná naprosto dokonale.

Má tedy takové zadání?

Takový úkol by se dal asi těžko zadat. Nicméně policejní prezident den ode dne stupňuje svou rétoriku, nejdříve začal napadat své podřízené a postupně už začal napadat kdekoho. Policejní prezident si utváří svůj kredit i svou budoucnost sám, jako ostatně každý dospělý člověk. A pan Fidler je odborník, proto tady je.

Generální inspekce bezpečnostních sborů v uplynulých dnech kvůli slovům Lessyho na vaši adresu zahájila s prezidentem trestní řízení. Sám jste k nějakým krokům vůči prezidentovi nepřistoupil?

V to úterý jsem se s ním sešel a zahájil jsem s ním dvě řízení ve věcech služebního poměru.

Kvůli kontroverzním výrokům prezidenta o údajném vydírání?

S tím to nesouvisí, týká se to jiných věcí. Konkrétnější ale být nemůžu, to řízení je neveřejné a já o jeho obsahu nesmím informovat. Obecně mohu říct, že se to týká výroků i kroků, které jako plukovník Lessy v postavení policejního prezidenta dělal, resp. nedělal.

Nejpřísnějším trestem v řízení ve věcech služebního poměru je odebrání služební hodnosti, což v praxi znamená okamžitý vyhazov bez jakýchkoli nároků. Připadá to v tomto případě v úvahu?

To si v tenhle okamžik nemyslím.

Vy už jste jedno řízení s prezidentem vedl, ale to jste zastavil poté, co vás podle vašich slov informoval, že v září beztak ve funkci skončí. Litujete toho zastaveného řízení v současné situaci, kdy prezident rezignaci odmítl?

Všichni mi říkali, že jsem udělal velikou chybu, nicméně já jsem tehdy i přes veškerá předchozí zklamání měl pocit, že chce skutečně v září skončit. A v ten okamžik jsem nechtěl tu situaci eskalovat.

Celý rozhovor čtěte v pátečním vydání deníku Právo.