Článek
Jak jste žil, než jste si uvědomil, že vás trápí něco uvnitř vašeho těla?
Nikdy jsem se nebil do hrudi, abych říkal, jsem žena nebo muž. Byl jsem a jsem primárně člověk. Binaritu jsem nikdy nepropagoval. Neměl jsem potřebu se zaškatulkovat. A stejně tak jsem nahlížel na druhé. Nešlo mi o jejich pohlaví, ale o souzvuk niterních hodnot. Poznal jsem Itala, se kterým jsem založil rodinu, cestovali jsme různě po světě, tři děti se narodily v Londýně, čtvrté ve Španělsku. Byli jsme taková evropská rodina.
Přivedla ke krachu manželství vaše potřeba fyzické proměny?
Vůbec ne. Můj exmanžel 34 let kouřil marihuanu a při detoxu, tedy zřejmě v souvislosti s ním, začal být agresivní. Několikrát mě napadl, a potom, co mi zlomil nos, jsem se rozhodl pro rozvod. I mé děti mě požádaly, aby s námi nežil. Odmítání ženské role nastalo právě až po těchto událostech.
Pamatujete si moment, kdy přesně jste se rozhodl, že už nechcete vypadat jako žena?
Procházel jsem se s kočárkem po mostě v Českém Krumlově, kde nyní s dětmi žijeme, a najednou jsem se uviděl v odrazu výlohy obchodu. Tedy uviděl jsem atraktivní ženu v podpatcích a minišatech. Ale nebyl jsem to já. Poprvé jsem cítil, že jsem muž. Jenomže když v zrcadle vidíte někoho jiného, je to takový pseudoschizofrenní pocit.
Fotografie Matyho a jeho dětí je součástí výstavy Různé rodiny, stejná práva na piazzettě Národního divadla.
Jaká byla cesta k proměně? Jak dlouho jste se odhodlával podstoupit operaci a jak proběhla?
Když jsem to poprvé naplno pocítil, byla mladší dcerka ještě malá. Takže jsem počkal dva roky a pak se vypravil do plzeňské nemocnice za docentem Beranem a doktorem Kydlickem. Nechal jsem si upravit prsa do maskulinní formy. Operace měla dvě fáze, ale po pěti dnech mě pustili domů, nebylo to nijak náročné. Jinak už dva roky chodím čtyřikrát ročně na injekce testosteronu, a to je vlastně vše.
Co jste přeměnou získal? Už dva roky se považujete za muže, co se změnilo?
Nyní se cítím o tisíc procent lépe. Získal jsem niterní svobodu, kterou jsem dříve neměl, a chyběla mi. Byl jsem velmi atraktivní žena, nyní jsem muž, který není až tak krásný, ale je spokojený. Důležité je odbourat své vlastní strachy. Jsem také hrozně šťastný za podporu, kterou mi dali moje děti i moji rodiče. Matka i otec reagovali úžasně. Stejně tak i mé okolí a sousedi.
S vaší proměnou v muže nemá nikdo z okolí problém? Ani děti, jejich spolužáci nebo třeba jen kolemjdoucí?
O všem, co dělám, děti vědí a mají možnost se k tomu vyjádřit. Máme takovou demokratickou domácnost. Stejně to bylo i s mojí přítelkyní, se kterou žiju. Nejprve se vždy ptám jich. Vždycky pro své děti budu máma. Celou proměnu vzaly v pohodě, tak, že jde o moji fyzickou záležitost. Jen se občas diví lidé na ulici, když křičí děti mami na toho pána s knírkem. Ale to spíš překvapením a nepochopením. Proměna byla postupná, takže si na to postupně zvykali jak děti, jejich spolužáci a kamarádi, tak okolí, sousedé a lidi z města, které je sice malé, ale hodně otevřené i díky bohaté turistice.