Pro nás je stále ještě aktuální minulost totalitního komunistického režimu. Nevíme si s ní rady. Máme zákon o zločinnosti komunistického režimu a současně máme silnou komunistickou stranu, nad jejichž hlasy se v případě potřeby žádná z demokratických stran neošklíbá. Máme středisko pro dokumentaci zločinů komunismu, odsouzených provinilců je však asi pět a většinou za prkotiny. Těm velkým, až na jedinou výjimku, se podařilo vysmeknout, pokud se nevyhnuli soudu vůbec. A máme také lustrační zákon, postihující často lidi zcela nevinné.

A tak se nemůžeme divit tragikomickému úkazu z posledního týdne, totiž měření stejné minulosti u dvou různých lidí dvěma rozdílnými metry. Přihodilo se to nejvyššímu ústavnímu činiteli, prezidentu republiky Václavu Klausovi. Prakticky současně dehonestoval našeho evropského komisaře Pavla Teličku za jeho krátké členství v normalizační komunistické straně a do Ústavního soudu navrhl soudce Milana Galvase, který v oné normalizační partaji strávil dvacet let. Aby zmatek byl úplný: o zvolení Václava Klause prezidentem rozhodly hlasy poslanců za KSČM, v míře větší než malé dědičky oné normalizační partaje, která tak vadí u Teličky.

V Evropě jsou dva protichůdné příklady vyrovnávání se s minulostí, Německo a Francie. Německu trvalo dvacet let, než se pod tlakem mladé generace podívalo na nacistickou minulost otevřenýma očima, pak však odvedlo záviděníhodný výkon. Francie však svoji kolaborantskou minulost s Hitlerem zametla pod koberec. A tak si můžeme přečíst v historické práci o režimu ve Vichy (obdoba našeho protektorátu) o kolaborantech: Francois Mitterrand, nikdy nepotrestán, stal se prezidentem Francie.

Jsem pro německou cestu. Ta však nemá nic společného s dutým protikomunistickým vytrubováním. Chce to práci. Umělců, novinářů, dokumentaristů. A aspoň minimální míru etiky. V Německu by nebyl možný televizní seriál "Třicet případů sturmbannführera Schulzeho", oslavujícího úspěchy totalitní bezpečnosti. Zato tam vždy byly a jsou k vidění knihy a televizní dokumenty, minulost zevrubně obnažující. Až dokážeme něco podobného, vyhneme se i trapnému Klausovu dvoumetří.

PRÁVO 12. března