„Dostávala infuze, otravu zvládla. Už byla bez následků propuštěna,“ řekl Právu primář děčínské interny Michal Hondl. Kdyby žena nedostávala okamžitě infuze, následky mohly být horší. Dalšího pacienta s podezřením na otravu houbami přijali v Karlovarské nemocnici.

Právě v souvislosti s poměrně hojnou úrodou hub v těchto dnech se lékaři bojí omylů, které může nezkušený houbař zaplatit životem. Otrava jedovatou muchomůrkou tygrovanou, již si lidé pletou s muchomůrkou růžovkou nebo i bedlou, vyvolává po několika hodinách po požití zvracení, průjmy, bolesti břicha, poruchy vědomí, halucinace a později i dehydrataci organismu.

Ještě více jedovatá je muchomůrka zelená, u níž se příznaky projevují většinou až po 12 a více hodinách od požití. Někteří lidé si ji mohou splést se žampióny. Po jejím snězení hrozí selhání jater a ledvin.

Podle Hondla to byla letos na Děčínsku zatím naštěstí první otrava houbami. Zato pražští záchranáři vyjížděli k otravám houbami už čtyřikrát. „Za celý loňský rok to bylo dvacet případů, ale je pravdou, že letos ještě zatím moc houby nerostly, takže může číslo narůst. Ze statistik z minulých let ale mají počty případů intoxikace houbami jednoznačně klesající tendenci,“ sdělila Právu mluvčí pražské záchranné služby Klára Fikejzová.

Na Zlínsku, Českobudějovicku či na Moravskoslezsku letos zatím žádné otravy houbami neregistrují.

Nevaruje ani barva houby

Podle mykologů by houbaři měli být opatrní především na záměnu muchomůrky zelené, bílé a tygrované za jedlé houby.

„Je poměrně známé, že mnoho lidí sbírá růžovku, zvanou také masák, kterou je lehké si splést s muchomůrkou tygrovanou. Bdělí by měli být houbaři například i při sbírání žampionů. Takzvaný kalich smrti na noze houby, který je pro muchomůrky charakteristický, totiž může být ještě v zemi. Houbař ho lehce přehlédne, zejména když houbu odřízne,“ upozornil Josef Slavíček z pobočky České mykologické společnosti v Mimoni na Českolipsku.

Mnohdy nevaruje ani barva houby. „Muchomůrka zelená totiž mívá své albíny. Může tak být čistě bílá a z toho pramení riziko záměny s jedlou houbou,“ upozornil mykolog. A doporučil si všímat i barvy lupenů pod kloboukem houby. Muchomůrka je má bílé i v dospělosti, zatímco u žampionu jsou v mládí slabě narůžovělé. A poté díky hnědému výtrusnému prachu postupně tmavnou.

„Mírně jedovatý je také žampion zápašný. Na ten by měla upozornit jednak žlutá barva nožičky a zejména pak výrazný pach po karbolu, pach nemocnice. Ten se ještě zvýrazní při vaření. I přesto občas dojde k otravě i touto houbou. Naštěstí většinou nemá tak fatální následky jako otrava muchomůrkou,“ dodal Slavíček.