Právě startuje vaše kampaň do krajských a senátních voleb, ve kterých akcentujete tři témata: církevní restituce, DPH a důchody. To ale nejsou příliš regionální témata, řízení krajských samospráv nemá na zvýšení či snížení DPH vliv.

Víte, ony ty podzimní volby budou v řadě rozměrů symbolické. Budou jednak referendem o vládě Petra Nečase, a v tom se budou podobat krajským volbám v roce 2008. Ukazuje se, že pravice se v ničem nepoučila. Výsledky krajských voleb mohou jednoznačně zatřást vládou. Já nevylučuji, s ohledem na vyjádření hnutí Starostů, kteří říkají, že pokud neuspějí, tak neprodlouží spolupráci s TOP 09, že krajské volby mohou přinést závažné turbulence i v centrální politice. Jsou také referendem o tom, jak bude vypadat situace v každém jednom kraji.

Dokážete si po parlamentních volbách, ale třeba i po těch krajských, představit vládní spolupráci například s lidovci, zemanovci nebo zelenými? Ti se dnes nakonec projevují mnohem více jako levicová strana, než za vedení Martina Bursíka.

Ten stejný aktivistický Ondřej Liška, který v Topolánkově vládě zvedal ruku pro kde co, který tam seděl v době Čunkovy aféry, dnes říká, že jsou zelení úplně jiní a spíše levicoví. No, věřím, že praktickými kroky ukáží, že to tak je doopravdy. Soc. dem. si případné partnery bude vybírat především na základě programových priorit.

Je evidentní, že ČSSD v této zemi nevyhraje s výsledkem, ve kterém by měla nadpoloviční většinu hlasů, jako se to podařilo Robertu Ficovi na Slovensku. Mně je to líto. Když to dokázal Fico, proč by to nemohla dokázat česká soc. dem.?

Co případná spolupráce s komunisty?

Problém české levice tkví právě v její roztříštěnosti. Stále tu máme komunistickou stranu, která zatím nebyla součástí žádné vládní odpovědnosti a má vždy jistých 10–13 procent hlasů. Komunisté teď seděli v některých krajských koalicích a tam fungovali. Nic se nehroutilo, kraje nic nezestátňovaly, nedocházelo k žádným excesům.

Máme tu ale bohumínské usnesení, které je stále platné a jasně říká, že soc. dem. nebude spolupracovat s KSČM na centrální úrovni. Já jsem zastáncem pokračování bohumínského usnesení. Jakkoli vím, že názory na něj se v ČSSD různí, tak jsem přesvědčen, že by ještě mělo platit. Je to věcí rozhodování suverénního sjezdu, ten nejbližší nás čeká příští rok v březnu. Uvidíme, třeba se to stane tématem sjezdové debaty.

Před časem jste mluvil o spolupráci levice.

Jsem přesvědčen, že soc. dem. by měla pracovat na tom, aby se stala hegemonem české levice. V tuto chvíli té nekomunistické a uvidíme, jak tyto věci půjdou do budoucna. Mělo by tu dojít k postupnému integračnímu procesu. Nemluvím teď o slučování stran, ale o užší komunikaci, užší spolupráci.

Řada lidí, kteří odešli kvůli nenaplněným osobním ambicím pryč, vlastně stále vyznává hodnoty soc. dem., jen pod jinou hlavičkou. A je škoda, když se tyto levicové hlasy tříští a aby právě kvůli tomu do budoucna další nevítěz voleb převrátil volební výsledek.

Některý z těch menších levicových subjektů by se opět mohl stát kladivem na soc. dem., než jejím reálným partnerem, který by ji po volbách mohl pomoci. Jsem také zneklidněn tím, když u některých subjektů slýchám o jejich verbální podpoře ze strany pravice. To není vizitka hodná levicového nebo levostředového subjektu.

Zřejmě mluvíte o Miloši Zemanovi, jehož prezidentskou kandidaturu i někteří členové soc. dem. otevřeně podporují.

Soc. dem. má svého prezidentského kandidáta, který se jmenuje Jiří Dienstbier. Ale jsme demokratickou politickou stranou. Každý člen, a je nás 25 tisíc, má právo na svobodný názor. Pro prezidenta nebude hlasovat politický klub, nebudou hlasovat poslanci a senátoři. Budou ho volit občané České republiky a já připomínám, že ČSSD byla hybnou silou, která zavedla přímou volbu prezidenta. Bez našich hlasů ve Sněmovně a v Senátu by nikdy neprošla.

Po tom, co jsem zažil na Pražském hradě v roce 2008, jsem velmi rád, že už nebudeme volit ve Španělském sále se spoustou lobbistů za zády a na chodbách. Tady souhlasím s tezí Miloše Zemana i já: deset miliónů lidí zkorumpovat nelze.

Ještě k Zemanovi: zpočátku jste to byl přece vy sám, kdo ho hlasitě podporoval.

Já jsem hovořil o tom, že soc. dem. by měla mít silného a autentického levicového kandidáta. K jeho osobě vám řeknu toto. Já si práce Miloše Zemana jako šéfa soc. dem. a úspěšného premiéra velmi vážím. Podle mého názoru patří k titánům české politiky a takovým názvem bych označil pouze tři osobnosti za posledních dvacet let: zesnulého prezidenta Václava Havla, Miloše Zemana a také Václava Klause, byť s ním v řadě věcí nesouhlasím.

Nicméně, Miloš Zeman se v nějaké době se soc. dem. rozešel a založil konkurenční politický projekt, kterému fakticky šéfuje. Dnes je spíše konkurentem ČSSD, než jejím spolupracovníkem. Nevím o tom, že by požádal soc. dem. o podporu jako prezidentský kandidát.

Co říkáte tomu, že k Zemanovi utíkají výrazní lidé z řad ČSSD, ať už mluvíme o senátoru Drymlovi nebo senátorce Rippelové, zaječí úmysly měla i Milada Emmerová…

U paní Rippelové je zřejmě důvod ten, že nebyla znovu nominována do senátních voleb. Musím si klást otázku, jestli to jsou skutečně myšlenky a program soc. dem., který ji ve straně držel, nebo jestli ji spíš nejde o to senátorské křeslo v jiných barvách.

A jsme u toho. Jakou barvu má SPOZ? Chce spolupracovat se soc. dem., nebo bude lovit její senátory, bývalé krajské zastupitele a chovat se jako tvrdá politická konkurence? Komu to má sloužit?

Senátor Dryml je pro mě spíš tragickou postavou. On fakticky ve vlastním regiónu, se soc. dem. bojoval. Koketoval s myšlenkou odchodu už řadu měsíců. Pokud si myslí, že v jiném politickém tričku to bude lepší, ať přesvědčí veřejnost, že tomu tak je. Vím, kolik problémů měla v posledních měsících s jeho vyjádřeními ČSSD zejména v Královéhradeckém kraji. Tehdy škodil vlastní politické straně.

Odlehčená otázka na závěr: nemohlo nám uniknout, že si necháváte růst vous. Souvisí to se změnou image?

Řekněme, že jsem byl teď v létě pár dní líný se holit, něco se urodilo, a tak teď trochu experimentuji.

Celý rozhovor s Michalem Haškem, v němž se vyjadřuje také k problematice církevních restitucí, situaci ve straně po kauze Rath a otevřené kritice vedení ze strany Jaroslava Palase nebo ke konkrétním sporným kauzám v Jihomoravském kraji, si přečtěte v sobotním vydání deníku Právo.