Vršení znaleckých posudků vede často k mírnějším trestům

Vršení znaleckých posudků totiž může obžalovanému posloužit i coby nenápadná a především nenapadnutelná obstrukce a ve výsledku dokonce přispět k udělení mírnějšího trestu právě s ohledem na délku řízení. „Já tvrdím, že je v tom zakopaný pes,“ komentoval rezolutně změnu, kterou přinesla novela trestního řádu účinná od roku 2002, teplický soudce Miroslav Čapek.

Typickým příkladem jsou podle něj obžaloby za dopravní nehody, při nichž byl zraněn nebo usmrcen člověk.

Například za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti hrozí pachateli až dva roky vězení. „Obžaloba objedná posudek, obhajoba vymyslí nový posudek a soudci nezbude nic jiného než objednat superposudek u znaleckého ústavu. Ty jsou zahlcené, takže řízení se táhne dva tři roky,“ vysvětlil soudce.

„Obžalovaný sice ví, že bude uznán vinným, ale dosáhne toho, že u nedbalostního trestného činu ho po třech letech nikdo nezavře ani na šest měsíců. To je účel, proč se tyto hry se znaleckými posudky hrají,“ domnívá se Čapek.

Podle něj právě s tím řada advokátů počítá. Soudce Čapek míní, že pro účely soudního řízení by zcela stačil posudek znalce určeného soudem, k němuž by se strany mohly vyjadřovat.

Taková praxe ostatně do roku 2002 platila. Znalce přibíraly pouze orgány činné v trestním řízení, obhajoba mohla namítnout jeho podjatost, vyjadřovat se k závěrům posudků nebo i navrhnout vypracování revizního ­posudku včetně konkrétního znalce.

Zda bude takový posudek objednán a kdo ho bude nakonec zpracovávat, o tom však s definitivní platností rozhodoval soud. Obhajoba mohla předložit i vlastní objednané dobrozdání, to však z procesního hlediska nebylo posudkem, mělo váhu pouze listinného důkazu.

Protichůdné posudky znalců ostatně provázely i dvě nejsledovanější kauzy dopravních nehod z poslední doby: podnikatele Aleše Trpišovského a zpěvačky Dary Rolins.

Zatímco v Trpišovského případě středočeský soudce Ivo Zelinka rozhodl poměrně rychle a s rozdíly v posudcích se vypořádal, v případě Rolins má Obvodní soud pro Prahu 2 na stole už čtyři dobrozdání a kauza se zatím stále nemá k ukončení.

„Je to zkrátka daň za zrovnoprávnění stran trestního procesu,“ řekl Právu předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu Stanislav Rizman.

„Těžko můžete jednu ze stran preferovat tím, že jen ona bude oprávněna předkládat soudu důkazy včetně znaleckých posudků,“ podotkl s tím, že výhradám soudců zároveň rozumí.

„Sám mám někdy pocit, že ty posudky – většinou podávané obhajobou – jsou poněkud účelové. Od toho jsme ale soudci, abychom posoudili hodnověrnost toho či onoho posudku, stejně jako to děláme u hodnověrnosti svědků,“ uvedl Rizman.

Zároveň však připustil, že u vysoce odborných otázek nelze po soudci žádat, aby na sebe vzal úlohu arbitra, a nezbývá mu než zadat další kontrolní posudek.

„Je pravda, že to může soudní řízení prodlužovat, i to, že ze strany obhajoby může jít o obstrukci. Neplatí to ale vždy,“ uzavřel Rizman. Podle něj chybí především důkladnější kontrola práce znalců ze strany státu, zda na objednávku stran nevyhotovují záměrně tendenční dobrozdání. „Znalce ustanovuje stát, ať už ministerstvo spravedlnosti, nebo předsedové krajských soudů, a proto by měl existovat i mechanismus kontroly kvality jejich práce. S tím jsem se ale ve své praxi nesetkal,“ podotkl Rizman.

Potvrdil tak stížnosti žalobců, kteří si na nekvalitní práci soudních znalců opakovaně stěžují ve výročních zprávách Nejvyššího státního zastupitelství. V té za loňský rok dokonce konstatovali, že nekvalitní znalci komplikují objasňování trestných činů, když v hlavním líčení často nejsou schopni své závěry obhájit.

Nový zákon o soudních znalcích, který už v roce 2009 avizoval tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS), zůstává stále rozpracovaný na ministerstvu, loni prošla pouze novela předpisu s víceméně kosmetickými změnami dosavadního zákona.