Článek
Češka se poprvé dostala do Súdánu se svojí matkou, dostudovala tam vysokou školu a poznala budoucího manžela. Jak sama říká, vztah vznikl z lásky a ze začátku nic nenasvědčovalo tomu, že by měly nastat potíže. Problémy ale přišly po narození jejich dcery. Muž se totiž snažil potlačit její částečně českou výchovu.
„Manžel tvrdil, že dost neposlouchám, protože nejsem zvyklá na mužskou ruku, a dceru později začal brát spíš jako svůj osobní majetek, který nese jeho jméno,“ svěřila se žena.
Muž trval na tom, aby jejich dcera chodila jen do školy v Súdánu, a to i přesto, že se manželé již dříve dohodli na pravidelných cestách do České republiky. Situaci vyhrotil do extrému, na svou ženu a dceru najal ochranku a jejich jména nechal zapsat na všech hraničních přechodech. Ochranka zabraňovala ženě s dcerou nejen v odchodu z domu, ale i ostatním lidem ve vstupu dovnitř. Vše se mohlo odehrávat jen výhradně s jeho svolením.
Muže radikalizoval jeho kariérní postup
Nejvýraznější změna v manželově přístupu podle zadržované Češky nastala poté, co její manžel docílil kariérního postupu. „On manžel pochází ze slušné, ale chudší rodiny. Vlastní snahou se ale dostal do vyšších kruhů, a díky tomu si představoval, že si toho budu vážit, a vyžadoval stále více poslušnosti. Dá se říci, že se snažil mně i dceři vymýt mozek,“ tvrdí Češka.
I přes roční věznění, které musela prožít, však žena nehodlá manželovi bránit, aby jejich dceru vídal, pokud u toho bude přítomna. Bojí se totiž i únosu. Dívka si podle ní prošla těžkými chvílemi, z traumat se však již zotavila. Podle jejích slov však manžel nemá o ni ani o dceru zájem, neplatí na ni žádné peníze, ovšem rozvést se nechce. Žena sama je pevně rozhodnutá zůstat s dcerou v Česku a počkat na rozhodnutí soudu. Jak sama tvrdí, do Súdánu už se vrátit ani nemůže.
„Já se do Súdánu nemůžu vrátit, manžel si tam stěžoval, že jsem odjela bez jeho souhlasu, a tím pádem bych měla velké problémy s policií a zákonem,“ prohlásila.
Sama zná spousty míšených manželství, která fungují velice dobře, a považuje je za zcela normální. Přiznává, že v jejím případě se jedná buď o smůlu, nebo chybu ve výběru partnera. Ženám, které by se chtěly provdat do exotické země, doporučuje, aby používaly hlavně rozum.
„Musí vědět, kam jedou, jestli je v zemi velvyslanectví, poznat rodinu toho, kterého si chci vzít, a hlavně si uvědomit, že tam jsou zcela jiné zákony. Třeba, že existuje zákon, že žena nesmí odcestovat bez mužova souhlasu, promyslet si, aby z toho pak nebyly problémy,“ dodává.
