Článek
„Jistě že nás to štve. Máme i spoustu dalších věcí, další agendu, kterou bychom potřebovaly vyřizovat,“ konstatuje paní Helena a připouští, že ji i její kolegyně kolotoč tří posledních týdnů už docela vyčerpává. „Jsme zvyklé na množství práce, ale ten současný tlak je hrozný,“ říká.
„Byly doby, třeba když se zaváděly ekologické poplatky, že jsme tady měly fronty až do pátého patra. Ale dalo se normálně pracovat. Každý věděl, jak ten systém funguje a ten systém fungoval. Šlo to. Byly jsme si absolutně jisté tím, co děláme,“ dodala úřednice registru.
Když svítí error
A teď? „Teď je to špatné. Bojíme se, kdy systém spadne. Jestli se – když dokončíme a potvrdíme celou transakci – nerozsvítí error, tabulka, že nelze. Neustále si něco musíme ověřovat, opravovat, vracet se do karty vozidel. Je to unavující, je to vyčerpávající,“ opakuje úřednice.
Martyrium posledních dnů se projevuje, i když za sebou zabouchne dveře úřadu. „Přijdete domů a máte další povinnosti. A už na ně nemáte tolik síly. Já osobně už tedy ne.“
Přesčasy? „Nevím. Nepočítám.“ A dovolená? Ta je v nedohlednu. „Chtěla jsem si ji vzít na konci srpna, ale asi ji raději zruším. Kolegyně, pokud ji už neměly zaplacenou, to udělaly taky tak. Aby se úřadovalo, abychom to nehrnuly pořád před sebou. Škodily bychom samy sobě.“
Všechno není tak černé. „Lidi nám nenadávají. Fakt ne,“ zapřísahá se Helena Nováková. „My jsme k nim vstřícní, jsme schopni se s nimi domluvit. A je to znát. Když nadávají, tak ne na nás, stěžují si na lidi, kteří tenhle systém stvořili.“ A co vy? Taky si zanadáváte? Alespoň v duchu? „Bez komentáře. Musím být slušná úřednice.“