O grant na zaměstnávání veteránů požádalo přes ministerstvo práce a sociální věcí i Sdružení válečných veteránů a severočeská agentura Job-Asistent. Získaly po šesti miliónech. Zatím se jim ale moc nedaří, práci díky nim našlo jen několik desítek veteránů.

„Nepotřebují školení“

„Není to tak masové, jak předpokládalo ministerstvo obrany i jak jsme předpokládali my,“ řekl Právu Josef Drdla z agentury Cepac-Morava. Od jara se jim přihlásilo okolo padesáti veteránů a zaměstnání nemá zatím nikdo z nich.

Podle Drdly je ještě brzy. Bývalí vojáci musí totiž pod jejich vedením nejdříve projít pracovní diagnostikou, různými školeními a rekvalifikací. K dispozici mají psychology a právníky. Agentury totiž nedostávají dotace v celku, ale jen za určité úkony.

„Teprve když veterán získá poradenství nebo pracovní diagnostiku nebo rekvalifikaci a ve výsledku i práci, tak dostaneme zaplaceno,“ uvádí Drdla.

Sdružení válečných veteránů sehnalo práci 24 svým členům. Podle místopředsedy sdružení Ladislava Sornase k tomu nepotřebují týmy personalistů a psychologů. Podle něj veterány nezajímají dlouhá školení, ale potřebují sehnat rychle práci. Na zaměstnavatele prý platí, když na určitou dobu platí veteránovi část mzdy.

„Nejdříve najdeme zaměstnavatele a s ním uděláme dohodu o tom, že toho kluka zaměstná. Pokud např. potřebuje papíry na sváření hliníku, tak mu je zaplatíme. Navíc platíme čtyři tisíce měsíčně po dobu roku za jednoho veterána,“ řekl Právu Sornas. Podle něj systém, který zvolila obrana, je výhodný hlavně pro personální agenturu.

„Kritérium by mělo být počet zaměstnaných, a ne počet předstíraných pracovních míst. Ten armádní projekt bude úspěšný, i když nezaměstná jediného veterána, stačí, když těch 30 miliónů utratí za různá školení. Obrana byla dřív schopná přeškolovat vojáky na celníky v době, kdy se rušily celnice,“ poznamenal. Sornas dodal, že veteráni zatím o tom, že jim obrana či oni chtějí pomoci, příliš neví.

S tím souhlasí i bývalý velitel české jednotky SFOR v bývalé Jugoslávii a jednatel Job-Asistent Zdeněk Mach, který v Liberci a v Litoměřicích otevřel tzv. Vet-centra. Sehnal 600 adres veteránů a poslal jim nabídku. Ozvalo se 140, nové zaměstnání získalo 15.

Např. Růžena D., které se po odchodu z armády nepodařilo najít pořádné zaměstnání, a proto nějaký čas umývala nádobí. Když prošla za pomoci Vet-centra rekvalifikačním kursem, získala místo strážnice u městské policie.

Polovina těžko hledá práci

Vojáků, kteří prošli válečnou či mírovou misí, je v Česku okolo 15 tisíc a podle odhadů armády a Sdružení válečných veteránů má většina z nich, kteří opustí armádu, velké potíže sehnat jinou práci. „Více než polovina má problém a těch, co se nemusí hlásit na pracák, byste nenašel skoro žádného,“ uvedl Sornas. Veteráni patří mezi nejrizikovější povolání, často se musí v následku válečných zkušeností vypořádat s posttraumatickým syndromem, psychické problémy si pak nesou celý život.

Kvůli dlouhodobému odloučení od rodiny dochází ve vojenských rodinách vysoko nadprůměrně k rozvodům. Sdružení veteránů zaznamenalo, že nejeden z veteránů skončil na ulici jako bezdomovec.

Podle náměstka ministra obrany pro personalistiku Michala Hrbaty jsou vojáci a veteráni zvláštní druh zaměstnanců, pro které je přechod do jiného zaměstnání náročnější než pro ostatní profese. „Voják je u nás veden a řízen, je připravován, aby poslouchal, když se ale osamostatní, je pro něj mnohem složitější, aby se zorientoval,“ uvedl.

Zatím velká část veteránů odchází z armády s výsluhou, která je v průměru 13 tisíc korun měsíčně. Řada vysloužilých vojáků nechce podřadnou práci a raději se spokojí s výsluhou a žádnou práci si neshání.

Ministerstvo obrany do budoucna počítá, že práce v armádě nebude pro většinu vojáků na celý profesní život a s většinou lidí se rozloučí dříve, než dosáhnou na výsluhy.