Pane místopředsedo Senátu, jako jeden z mála stranických špiček jste nepodepsal prohlášení podporující Petra Nečase v odvolání ministra Pospíšila. Čím si vysvětlujete, že jste zůstal úplně sám?

Nevysvětluji si to nijak.

A to vám nepřijde zvláštní, že jeden den zavládne ve straně zděšení a další den členové vedení vydají takové prohlášení? Včetně těch, kdo Nečase den před tím kritizovali?

Jsem dostatečně znám tím, že mám vlastní názor. Já nepolemizuji s tím, že premiér má právo zvolit si lidi do vlády a také je odvolat, ale ty důvody, které zazněly, mě neuspokojily. A když s tím mám vnitřní problém, tak samozřejmě něco takového ­nemohu podepsat. Očekávám proto, že v pondělí na výkonné radě se dozvíme další věci o tomto poměrně velmi nečekaném kroku.

Tvrdíte, že jste znám svými názory – ale co když to zvenčí může vypadat jako začátek vaší prezidentské volební kampaně a kalkul politika, který v tu chvíli vsadil na oblibu Pospíšila mezi lidmi?

Znáte mě dost dlouho, abyste věděla, že to tak není. Za své názory se nestydím a tady jsem to vůbec nedával do souvislosti s vítězstvím v primárkách v ODS. Je to moje vnitřní přesvědčení.

Takže nadále platí, že nevěříte důvodům, které pro odvolání premiér uvedl?

Byl to pro mě překvapivý a poměrně rychlý krok. A na grémiu, ze kterého jsem odešel chvíli před koncem, zazněly důvody jen velmi stroze. Myslím, že grémium a výkonná rada by měly znát podrobnosti.

To vy jste se na grémiu premiéra na podrobnosti ani neptali a spokojili jste se jen se strohým oznámením?

Možná jste mě neposlouchala, ale řekl jsem, že jsem odešel před koncem. Do té doby se na toto téma nediskutovalo. Až později mi cvakla zpráva, že Pospíšil byl odvolán. Ptal jsem se proto kolegů a bylo mi sděleno, že dostali stejnou informaci – a to je vše. A přesně to jsou momenty, které by podle mého měly být v nejužším stranickém vedení prodiskutovány.

Není podle vás výběr ministrů víc než o jejich odbornosti o tom, jak se mohou hodit Nečasovi uvnitř strany v jeho podpoře?

Takhle bych to neviděl. Premiér chce funkční vládu a Pavel Blažek ty předpoklady splňuje.

Možná chce premiér funkční vládu. Ale možná taky chce loajální stranu a k tomu si zavazuje regiony. To ukázal příklad jak ministra Bendla, tak Kuby.

Vy jste se opakovaně účastnila našich kongresů. Ale tak to není. Nevěřím tomu, že když se člověk obklopí deseti lidmi, tak mu to zaručí podporu 450 lidí na kongresu.

Proč jsou potom vaše kongresy hodně o zákulisních dohodách, kdo, kam a jak bude zvolen?

Snaha před volbou se na něčem dohodnout je přece přirozená, to se odehrává v každé společnosti. Protože když nedojde k nějakému konsenzu, stává se z toho nekonečné martyrium. Tady v tom nevidím nic špatného.

Fungovalo to tak i při vašich prezidentských primárkách? Váš protikandidát Tošenovský mi v rozhovoru říkal, že kdyby tušil, že primárky budou o zákulisních dohodách, stejně jako kongresy, asi by do toho nešel.

Tady musím ostře protestovat. Šlo o setkání lidí, kteří o to měli zájem. Neviděl jsem v tajných volbách jediný problém. Jestli Evžen Tošenovský měl nějakou fóbii z toho, že někdo za jeho zády dělá něco proti němu, tak já jsem nezaznamenal, že by někde někdo za mými zády dělal něco v můj prospěch. Bylo to o přesvědčování lidí.

A dopis vašeho spolupracovníka Kožušníka, který rozesílal straníkům, nebyl ve váš prospěch?

Primárky přece nebyly setkáním dvou lidí, kteří si padnou kolem ramen. To byl standardní politický střet o to, kdo je vyhraje. Ten dopis nebylo nic zákulisního, já sám jsem posílal lidem esemesky. To je ale přece normální.

Kdo je podle vás Pavel Blažek?

Znám ho velmi dlouho a vždy jsme spolu vycházeli velmi dobře. Odborně, politicky i lidsky mi sedí a myslím, že to byl dobrý tah od premiéra. Je to člověk, který by měl ministerstvo zvládnout bez problémů.

Není podle vás divné, že premiér odvolal Pospíšila prý kvůli tomu, že se nedokázal vyrovnat s rozpočtem, a navrhl místo něj člověka, který ještě před dvěma lety v jednom z rozhovorů mluvil o tom, že ho děsí vládou proklamovaná rozpočtová odpovědnost?

Neznám ten rozhovor.

Ale znáte Blažka.

Myslím, že rozpočtová odpovědnost je naprosto nutná a kroky, které v této chvíli dělá vláda, sice nejsou populární, možná nejsou dobře vysvětleny, ale mohou být pro Českou republiku záchranou.

Řekněte mi, jak se tak přihodí, že si člověk řekne: teď budu prezidentem?

V době, kdy jsem byl šest let v druhé nejvyšší ústavní funkci, tak mi lidé kolem říkali: děláš to tak a tak, měl bys dělat prezidenta. No a pak jsem získal nominaci, dostal jsem hlasy šedesáti procent těch, kteří se chtěli zúčastnit primárek. Tady jsem dost sebevědomý a řekl bych, že to je dost dobrý výsledek.

Ptám se na to proto, že mám dojem, že jste si o funkci řekl sám.

Samozřejmě, řekl jsem si o to. Ale politik, který neřekne, že by rád dosáhl nějakého cíle, tak nedělá politiku. Na začátku pochopitelně byla diskuse, a když jsem cítil podporu, tak jsem se rozhodl do toho jít.

Proč by člověk měl volit zrovna vás?

Protože se jmenuji Přemysl Sobotka. Jsem v politice už řadu let, mám určité zkušenosti. A co osobně považuji za důležité: nejsem kam vítr, tam plášť. Jsem člověk, který má kontinuitu ve svých názorech, k řadě věcí se vyjadřuji a s tím chci oslovovat i voliče. Pro odlehčení bych si dovolil říct, že oba Václavové, jak Havel, tak Klaus, nesou jména rodu Přemyslovců. A za Přemyslovců bylo české království obrovské a prosperující, tak pojďme zkusit zvolit na Hrad reálného Přemysla.

Pomůže vám v kampani manželka, která se vždy držela od politiky dál?

Rodinu nebudu do kampaně zapojovat. Manželka se už dávno smířila s tím, že politika je pro mě v životě dost důležitá. A musím říct, že mi hodně fandí. n Chcete použít na kampaň nějakých osm deset miliónů korun.

Jak jste na takovou sumu přišel?

Je to určitý odhad a zkušenost ze senátních voleb, které jsem absolvoval. Vím, jaké prostředky jsou nutné na billboardy, byť uznávám, že jejich vliv není velký. Toto je úplně první kampaň a bude to o tom, jak se člověk bude prezentovat. Takže jde o jakýsi nástřel.

Kolik z té sumy by vám mohla dát strana a kolik jste ochoten dát ze svého?

To je roztomilá otázka. Zazněly některé věty, že bych si to měl celé zaplatit sám. Jednak na to nemám, ale pokud by to tak bylo, pak jsem nemusel usilovat o nominaci za ODS. Vidím to tak, že ODS by měla nést tu hlavní finanční tíhu. Jsem kandidátem ODS, nejsem žádný individualista. To jsem mohl jít kandidovat sám za sebe a to nikdy neudělám.

Zbytek rozhovoru si přečtěte v sobotním Právu