Ani ty nejlepší úmysly však KDUČSL neopravňují k tomu, aby za své názory bojovala zkreslenými a neúplnými fakty. Není to tak dlouho, co právě restriktivní návrhy z dílny strany lidové zavedly u nás postih držení drog, a to bez rozlišování na "měkké a tvrdé". Výsledky dosavadního působení toho zákona jsou žalostné. Mladí lidé jsou kriminalizováni za pouhé experimentování se stále populárními (byť zakázanými) lehkými drogami, zejména s konopím a "tanečními drogami". Skuteční výrobci a distributoři zejména tvrdých drog typu heroinu řádí většinou úplně beztrestně dál.

Šéf lidovců a jeho experti tvrdí, že v české protidrogové kampani jsou vědecké poznatky překrucovány a zatajovány. Jeden z místopředsedů vlády si dokonce dovoluje navrhnout snížení trestů za držení a užívání konopných produktů. Takové návrhy podle rétoriky lidoveckého nově nalezeného konzervativního fundamentalismu patří do odpadkového koše. Drogovému problému prý nelze ustupovat a tak nás strana lidová vyzývá k dalšímu boji, rozuměj tedy ke tvrdší represi, kombinované pochopitelně s prevencí a léčbou.

Marihuana není neškodná, s tím lze samozřejmě souhlasit. Pokud někdo dlouho, často a pravidelně kouří konopí, ničeho dobrého se nedočká. Samotný kontakt s konopnými produkty však ještě nikoho do pekla neposlal. Musí zde být značná dispozice, daná geneticky, a musí zde být nebezpečné prvky v okolí, zejména v rodině a partě. Kdyby tomu tak nebylo, pak by nám z desítek procent mladistvých experimentátorů s marihuanou vyrůstali další a další toxikomani.

Kdyby marihuana byla tvrdou drogou, měli bychom kolem sebe davy mužů a žen, závislých na konopí a na jiných drogách. Naštěstí tomu tak není. Kouření marihuany u většiny lidí závislost nevyvolává ani k závislosti nevede. Tato zpráva je v podstatě zprávou dobrou a neměli bychom ji občanům zatajovat. Podobně je tomu s dalšími "měkkými drogami", proto se ostatně ten termín v odborné literatuře vůbec ujal.

Lidovecká kampaň chce u veřejnosti vyvolat dojem, že dekriminalizace držení a užívání marihuany je nějakou českou specialitou. Avšak ani dekriminalizace, ani povolení marihuany jako léčebné drogy není ničím novým. Ještě lékopisy na přelomu století konopné drogy samozřejmě obsahovaly. Tato věc se dlouho diskutuje mezinárodně, od Japonska až po Kanadu. Diskuse vyvolávají žalostné výsledky protidrogové represe. Zejména když je ta represe zaměřena nikoliv na nelegální výrobu a obchod s drogami, ale na řadové konzumenty a tyto zbytečně kriminalizuje. Již v několika státech světa byly legální rámce protidrogové scény liberalizovány. Je jen dobře, že to vyvolává mezinárodní debatu. Ona žádná liberalizace nemá ideální výsledky, když se k ní přistoupí v izolovaném geopolitickém regionu. Mezi zeměmi, které v té otázce v poslední době cosi podnikly, nejsou žádné dobrodružné lokality. Kalifornii, Kanadu ani Austrálii nebo Švýcarsko přece nemůžeme označit za státy, které nevědí, co činí.

Jsem toho názoru, že udělat něco proti kriminalizaci velké části pomýlené populace mladých lidí, kteří někdy okusí konopné produkty, je velmi žádoucí. Veřejnost by to měla spíše podporovat než naopak. Vždyť přestaneme-li nemilosrdně bojovat proti masám nerozumných mladých lidí, kteří se koneckonců z osidel lehkých drog většinou vymaní sami, uvolní se nám ruce pro boj se skutečným zločinem, kterým je nelegální výroba a nelegální distribuce velice nebezpečných tvrdých drog.

Sebepřísnější represe v oblasti drog mnoho nepomůže, je-li aplikována bezhlavě a bez rozlišování trestů podle míry skutečného ohrožení společnosti. Proto výše trestů, které se udělují za šíření "měkkých" a "tvrdých" drog by měla být diferencována. Velká Británie tak činí bez problémů celou řadu roků, a tak dobře nechápu, co na tom vadí lidoveckým expertům.

Auto je psychiatr a sexuolog, poslanec za ODS

PRÁVO 5. března