Bude-li třeba hlasovat - jak už stačil přislíbit - proti domluvenému kompromisu v deregulaci nájemného, tedy pro úplnou deregulaci, přispěje jeho hlas leda k zachování současného stavu, to jest k žádné deregulaci.

Jasnější, dokonce velice jasné jsou motivy útěku, které nejen jeho, ale i mnoho dalších členů a sympatizantů US-DEU znepokojují až k panice. Ministrana, která se zatím vždy se štěstím přehoupla přes volební mantinel, v příštích volbách téměř jistě propadne, což fakticky znamená její konec. Příčinu vidí nespokojenci právě ve skutečnosti, že si zadala s ČSSD ve vládě.

To ovšem není celá pravda. Nejde totiž jen o to, s kým je US-DEU v jedné vládě, jde také o ten prostý fakt, že vládní odpovědnost každé straně ubírá na popularitě. Zkusme si představit, že nám právě nyní vládne koalice složená z ODS a US-DEU a že tato koalice po svém řeší reformu veřejných financí. V takovém případě by současné preference ODS mohly být možná někde na dvanácti procentech a US-DEU na nule.

Kromě toho je třeba počítat s tím, že liberální strana, i kdyby ji opatroval nejkvalifikovanější ze všech andělíčků strážníčků, nemá v českém prostředí šanci přerůst trpasličí rozměry už proto, že jí zde chybějí tradice. Tím spíš pak v době, kdy se i ve státech se silnou liberální tradicí tyto strany zvolna propadají někam na okraj.

To je samozřejmě téma spíš na náročnou politologickou studii než na pouhý sloupek, jednu otázku však stojí za to vyslovit. Znamená to propad liberálního myšlení, anebo je to naopak dáno tím, že si je jiné politické proudy pomalu přivlastňují?

Tak konkrétně právě u nás v Česku a právě v tomto čase můžeme sledovat, jak se vládní soc. dem. stále snaží vtlačit svou vlastní sociální ideu do malého prostoru ekonomické únosnosti a jak jí v tom hledání pomáhá permanentní konfrontace s nejmenší z vládních stran - tedy i s její představou fungující společnosti. Nechci tvrdit, že výsledek je ideální, připadá mi však reálnější než modrý či rudý úděl, který mohou nabídnout opoziční strany. A navíc jsem přesvědčen, že sami mezi sebou, bez tohoto vlivu, by se naši soc. dem. k reformě nedohádali.

Je to snad příliš malá role pro tak malou stranu?

PRÁVO 5. března