Ale premiér reagoval na určitý názor šéfa lidovců Miroslava Kalouska, eurokomisařem Teličkou stále znechuceného: důležité personální otázky "není možné (ve vládě) nechat na většinovém hlasování". A Kalouskovi primárně nejde o nějakou ryzí superdemokracii.

Ne, jen zkusmo rozehrává hru, která v KDU-ČSL začala nejpozději na listopadovém sjezdu, jenž ho vynesl na nejvyšší partajní post. Je to hra, při níž jsou vrážena dláta do puklin programově pestré koalice a příležitostně používána jako páčidla. Je to hra, při níž křesťanští a občanští demokraté na sebe navzájem pomrkávají. A myslí na budoucnost.

Už na tom loňském "Kalouskově sjezdu" se Mirek Topolánek rozplýval blahem nad konzervativním profilem ODS a lidovců, jenž prý je spojuje, nehledě na to - tak přímo to řekl - že jsou křesťanští demokraté ve vládě. Vždyť koaliční spolupráce obou stran je - řekl Topolánek ještě jasněji - žádoucí. Bodejť by Kalousek neocenil tak "profesionální, takticky dobře připravený projev". A bodejť by nebyl - jako jediný stranický šéf z vládní koalice - vzápětí s velkou slávou, ba s fanfárami pozván a přivítán na kongresu ODS.

I Kalousek je ovšem profesionál a takticky na výši. Ani heverem, natož Stanislavem Grossem se nedal dotáhnout do Špidlova týmu, znejistělého stržením stranických frček z ramen Cyrila Svobody. Z tohoto odstupu se pak jeho strana jala nastolovat štěpná témata a vést boje, které koaliční partnery přivádějí do rozpaků, neřkuli do mdlob.

Jde o známé konzervativní, občas i populární střelivo: trestní dělovou kouli třikrát a dost, kterou Kalousek vypálil sólo, ač dobře ví, že legislativní rada vlády zrovna kutá na rekodifikaci trestního zákona. Nechal hauzírovat po Sněmovně ortodoxní lidoveckou partu Jiřího Karase s protipotratovým návrhem zákona. A ministra přes přírodu Ambrozka po Strakově akademii s energetickou koncepcí, která není v působnosti jeho resortu.

Ještě před jasnozřivým zostuzením prvního (skoro)eurokomisaře ("Nenecháme se se Kužvartem zesměšnit") a "odhalením" Pavla Teličky coby "snaživého normalizačního kariéristy" stihl Kalousek hlasitě potírat registrované partnerství a vyhlásit "válku" drogám. Tou válkou rozčílil Petra Mareše, jenž má potírání drog na triku. A odvažuje se mínit, že represe nikdy a nikde žádný velký společenský problém sama nevyřešila.

Ale pozor, Kalousek nebije do vládní koalice hlava nehlava; po vypuštění pokusného balónku zásadovosti, stáhne se vždy do stejně zásadové loajality. "Oba jsme v politice pragmatisty a máme racionalistický postoj," pravil o něm a o sobě po setkání na Pražském hradě Václav Klaus, čestný předseda ODS. A pravdu děl. Nad lítými lidoveckými bojovníky proti potratům Kalousek umí říci, že je chápe, leč pro jejich návrh ruku nezvedne. I včera učinil úkrok, popíraje nárok na "veto", kteréžto slovo přece nikdy nevyslovil. Nedávno, v polovině února, se v televizi pohádal s Mirkem Topolánkem, že koalice dělá politiku, která je "nejlepším možným řešením za současného rozložení sil".

Jenže v tom to právě vězí: Kalousek obratnou taktikou zřejmě sleduje strategický cíl, jímž je - změna rozložení sil. Námaha je to malá, sociální demokraté mu bezděčně asistují...

Když vymítá z lidové strany poslední zbytky sociálních vizí, které fráze o rodinách s dětmi nemohou nahradit, je to jen srovnávání kroku s "hodnotami" ODS. Kalouskova nechuť k majetkovým přiznáním anebo k navýšení minimální mzdy je z tohoto soudku. Když však se stylizuje do role přísného strážce nekompromisního ducha reformy veřejných financí, děje se ještě cosi jiného. Jestliže v kauze deregulace nájemného, v níž se nahlas obával převálcování ze strany soc. dem., našel spojence v ministru financí Sobotkovi, jestliže lidová "pidistrana" - patrně silou křesťanského ducha - naopak převálcovala "velkou" ČSSD, důsledek je jasný: podpora voličů pro soc. dem. dále klesá. A politické barvy, které se chystají vládnout, dovedou si ve štábech ODS a KDU-ČSL namalovat již dnes.

Kalousek v čele vládní strany a osobně mimo vládu si může počkat. Na ocet nezůstane.

PRÁVO 3. března 2004