Voličská veřejnost napjatě čeká, zda ta euroostuda konečně dokáže nemožné: stmelit českou politickou scénu, dokonce koalici s opozicí, aspoň pro tento jediný úkol, pro výběr nového evropského ministra z Česka.

Je to přece vzácná příležitost ke kultivaci politiky. Evropě bude jedno, z jaké politické strany naše politická hvězda bude pocházet a zda to bude pán či dáma. Evropu nebude zajímat, zda bude postkužvartovský nástupce z disentu, z šedé zóny či z "gulášové" majority reálsocialismu.

Unie teď čeká, zda nový český kandidát do Evropské komise, na kterém se politici mají podle šéfa EK Prodiho už do středy shodnout, bude mít "euroúroveň". Prodiho slova pak ministr zahraničí Svoboda tlumočil jako vzkaz, aby ten nový český člověk v Bruselu mohl fungovat od začátku bez nahlížení do příručky, jak vlastně Unie funguje. Tedy kromě toho, že bude schopen vést aspoň ve dvou světových jazycích složité politické rozhovory, by neměl v bruselských palácích zabloudit, měl by být dostatečně vzdělán v problematice evropského sjednocování, znát se s důležitými lidmi. Také by neměl dostat třesavku, až předstoupí před zahraniční novináře, a neměla by mu čouhat sláma z bot.

Ne že by takoví lidé nebyli v Česku k mání. Otázka zní: jsou tu k mání politici, kteří jsou s to aspoň pro jednou přerušit svou permanentní hospodskou šarvátku o voličské hlasy a vybrat člověka skutečně nejvhodnějšího ke spoluřízení evropské politiky?

Vážně nevím, zda by to měla být Vlasta Štěpová, nebo pánové Kohout či Telička. Jenom vím, že konečná volba by neměla v žádném z politických sekretariátů zanechat pocit porážky. Myslím, že až bude jméno kandidáta oznámeno, měl by to být v naší politice výjimečný okamžik shody v odpovědnosti za stát.

PRÁVO 24. února