Tihle triumvirové zastupují tři mocnosti - a polovinu HDP Evropské unie!

Čeští proevropští lídři, kteří si předtím v Bruselu rafinovaně nevyjednali za restaurační služby sníženou sazbu DPH, jistě masochisticky nepřehlédnou, že kancléř hostitelské země - patrně po hrdém zdráhání - na týž důrazně uplatněný požadavek Chirakovi kývl. Francouzský prezident je doma v této věci pod pozoruhodným tlakem. André Daguin, šéf tamější unie vrchních a hoteliérů, totiž nezaváhal předvolebně pohrozit: snížená DPH, "to je jediný prostředek, jímž mohu zabránit mým chlapcům, aby se ocitli na kandidátkách extrémní pravice" (míněna fašizující Le Penova Národní fronta).

Je třeba uznat, že takový trumf Pavel Telička v rukávě neměl. Kdo se v Evropě bojí ODS?

Ale šance na levnější jídlo v restauracích - a větší zisky jejich provozovatelů - byla jen okrajová epizoda berlínské schůzky. Kupodivu stejně okrajové bylo i nespokojené brblání některých představitelů jiných evropských států, kteří do Berlína pozvánku nedostali. Byť italské či španělské výtky na adresu trojky zněly dramaticky. A mezi řádky to vypadalo, jako by se poprvé od starověku zase senátorský stav zlobil, že opět nějaký Caesar, Lepidus a Crassus kují pikle proti republice, senátu a lidu římskému.

Aznarovy a Berlusconiho kritické výhrady k trojce - Evropa nestojí o nějaký předvoj a "nepotřebuje žádné vedení" atd. - zněly sice upřímně, leč poněkud pokrytecky. Zejména s ohledem na hlavní téma summitu, jímž byla zmíněná demolice sociální Evropy. Vždyť Španělsko a Itálie kráčejí už dlouho v čele pilné demoliční čety na sociálno a dlouho si jejich lídři stěžovali, že je - na rozdíl od labouristické Británie - Německo a Francie nenásledují. Teď je jasné, že byli vyslyšeni. Ano, hrozí "vícerychlostní Evropa", před níž ve čtvrtek varoval v Berlíně Vladimír Špidla. Jede se však týmž směrem a k témuž cíli.

Kam? Nemá smysl se pozastavovat nad líbivou slovní vatou triumvirů o nutnosti investic do vzdělání, vědy a výzkumu, o urychlení růstu a rozlousknutí problému nezaměstnanosti. Každý ví, co univerzitám z těchto řečí hrozí: osud přívěsku velkých firem a jejich tržních zájmů. I odboráři také už začínají chápat (a potvrzují to jejich srovnávací průzkumy), že v této fázi transformace kapitalismu je hospodářský růst - jaké překvapení! - doprovázen soustavnou likvidací statisíců, ba miliónů pracovních míst.

Skutečné jádro pudla formuloval zejména Gerhard Schröder jasně: aby EU nebyla poražena v globálním boji s USA a Asií, musí přistoupit k řízným reformám. Tedy k podpoře inovací a hospodářského růstu (k úlevám ve sféře podnikání). K přizpůsobení pracovních trhů, k větší flexibilitě práce (tedy k nejistotě většiny lidí práce). K "reformě neudržitelných systémů sociálního zabezpečení" (tedy k jejich důkladnému seškrtání).

"To neznamená jejich likvidaci," mlžil v Berlíně Schröder. Znamená! Máme-li se poměřovat s Asií, pak pro nás nakonec budou mírou "udržitelných" sociálních věcí země, kde není stanovena minimální mzda a normální mzda se pohybuje mezi čtvrtinou a dvanáctinou mzdy evropské. Jde o země, v nichž se pracuje dvanáct hodin denně, kde nejsou - sen všech podnikatelů - žádné odbory a kde pracuje za babku mnoho dětí.

Ani USA vůbec nejsou - ze sociálního hlediska - vyspělou zemí. A nejde jen o tamější flexibilitu, o několikeré pracovní poměry najednou, o práci na dobu určitou, noční práci, práci o víkendech, o přesčasové hodiny. Milióny Američanů nemají sociální ani zdravotní pojištění. Co se stane s evropskou Chartou sociálních práv a se Sociálním protokolem?

"Evropské národy stojí dnes na dějinné křižovatce. Vymoženosti celých staletí sociálních střetů, dlouhotrvajících intelektuálních a politických bojů za důstojnost dělníků jsou bezprostředně ohroženy." To jsou poslední publikovaná slova zesnulého francouzského sociologa Pierra Bourdieua z roku 2000. Ale platí dnes víc než kdykoliv předtím.

Z prvního triumvirátu ve starém Římě vzešel Julius Caesar jako samovládce. Ve středu v Berlíně vznikl jen návrh na velmi mocného "superkomisaře" pro reformu. Časy se mění...

PRÁVO 21. února 2004