Hlavní obsah

Druhé podání

Novinky, Jiří Hanák

Rakousko bylo po druhé světové válce ve srovnání s Československem chudobincem. Pamětníci si jistě vzpomenou, jak se v roce 1947 Pražané odměnili rakouským hokejistům, kteří nám porážkou hokejistů švédských "vyválčili" první titul mistra světa v ledním hokeji.

Článek

Z Prahy si Rakušané odváželi vagón jídla, od brambor až po lahůdky, věci v Rakousku těžko tehdy dostupné. Avšak dnes běžně hovoříme o tom, kdy a jak Rakousko doženeme a co je proto třeba dělat. Rakousko je totiž zámožnou zemí Evropské unie, Česko jedním z přistupujících chudáků, byť mezi chudáky chudák zámožnější. Co se to stalo?

Žádné tajemství. V roce 1948 se v Praze chopili vlády komunisté, ve Vídni Marshallův plán. Ten sice Praha také přijala, ale na příkaz Moskvy ho musela odmítnout. Praha budovala komunistický socialismus, Vídeň život pro lidi. Ještě v roce 1968 Praha dýchala Vídni skoro na záda. Pak přišel druhý úder, zvaný normalizace. Dnes je Rakousko před námi deset, spíše však patnáct let.

O dohánění Rakouska se v nedělní televizní diskusi s moderátorem Moravcem zmínil i předseda českých komunistů Grebeníček. A rozvíjel, jak rychle by jejich případná vláda "roztočila kola". To už si Miroslav Grebeníček opravdu nic nepamatuje? Nebo je nestyda? Čtyřicet let měli komunisté na to, aby předvedli, co dovedou, a výsledek? Dohánění někdejšího rakouského chudobince. Grebeníček tvrdil, že nyní už komunisté vědí, jak na to. Bože nedopusť! Jak daleko by nám Rakousko zmizelo poté, co bychom komunistům dovolili "druhé podání"?

PRÁVO 20. února

Reklama

Výběr článků

Načítám