Článek
Správa národního parku podle Seitlové chybovala ve třech věcech. Zaprvé neměla souhlas ministerstva životního prostředí. Na něj se sice správa parku obrátila, úředníci však o záležitosti nerozhodli a delegovali ji opět na správu. Byť dřív v podobných případech souhlasy vydávali. "Správa začala kácet, aniž by takový souhlas měla," uvedla zástupkyně.
Chyběla jí prý i povolení týkající se území chráněného jako Natura 2000 a výjimky, které by povolovaly zásah v lokalitě s cennými biotopy. Na Šumavě žije chráněný tetřev hlušec.
Dění v organizaci není transparentní
Hlavní potíž spočívá podle Seitlové v tom, že správa národního parku a CHKO "vystupuje nevhodně ve třech rolích". Působí jako právnická osoba lesního hospodáře, má zároveň odbornou organizační složku a konečně sekci, která vykonává státní správu.
V roce 2007 na toto nevhodné spojení upozornil už Nejvyšší správní soud. Kvůli spojení není podle Seitlové dění uvnitř organizace transparentní. Zástupkyně upozornila i na to, že v době jejího zkoumání případu neměl národní park ani plán péče. Správa sice později rozhodla o prodloužení platnosti toho staršího. Ten však podle Seitlové není pro potřeby současných problémů na Šumavě dost aktuální.
Mluvčí správy národního parku Pavel Pechoušek sdělil, že zástupkyně ombudsmana je se svým prohlášením osamocená. "Proti jejím závěrům stojí jednotný názor Správy národního parku Šumava a dvou našich nejvyšších institucí zabývajících se ochranou přírody, což je Česká inspekce životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí České republiky. Tyto instituce její prohlášení vyvracejí," uvedl.