Návrh na zrušení sporného ustanovení podal druhý senát Ústavního soudu. Podle návrhu je právní úprava příliš neurčitá. Úvaha Nejvyššího soudu o přípustnosti dovolání je nepředvídatelná. Lidé se tak nemohou kvalifikovaně rozhodnout, zda ve své kauze podají dovolání, nebo tuto možnost nevyužijí.

"Napadené ustanovení je do té míry neurčitou či vágní právní normou, že již nepředstavuje v reálném prostředí, to jest v možnostech obecné justice, předvídatelné právo, čímž se ocitá v rozporu s požadavky plynoucími z principu právního státu," stojí v nálezu zpravodajky Elišky Wagnerové.

Lidé neumějí posoudit, zda se vůbec mají dovolávat

Nejvyšší soud nyní pro nepřípustnost odmítá více než 80 procent dovolání. Podle Ústavního soudu z toho vyplývá, že lidé nejsou před podáním dovolání schopní sami posoudit, zda mají šanci na projednání věci. Jde prý jednak o důsledek neurčité právní úpravy, jednak o důsledek nejednotné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Druhý senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že zákon omezuje základní právo na přístup k soudu. Navrhl patnáctičlennému plénu, tedy sboru všech ústavních soudců, zrušení sporného ustanovení. Plénum návrhu vyhovělo. Platnost svého zásahu však odložilo, a dalo tak zákonodárcům čas na změnu zákona. Současná právní úprava platí ještě do konce roku.

"ÚS chce respektovat svobodnou vůli zákonodárce, kterou vtělí do nové úpravy dovolání, nicméně připomíná, že tato úprava musí být do té míry předvídatelná, že přípustnost dovolání musí být zřejmá každému potencionálnímu dovolateli ještě předtím, než opravný prostředek v podobě dovolání využije," uvedli ústavní soudci. Lidé potřebují znát své šance například kvůli úvaze o tom, zda se jim vyplatí investice do právníků a soudních poplatků.

Plénum Ústavního soudu nebylo při rozhodování jednotné. Soudci Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jiří Nykodým a Miloslav Výborný uplatnili odlišné stanovisko. Většina je však přehlasovala.