Podle rozsudku soudu jste jako šéfka univerzity budovala kolem sebe korupční síť, nechala jste zdarma studovat vlivné úředníky, politiky a jejich blízké, také některé známé osobnosti. Opravdu to vypadá jako klientelistická síť. Co na to říkáte?

Každý má nějaké kontakty, Praha je malá. Vy taky máte spoustu známých, to je přece normální. Někdo to ale spojil s něčím nekalým, s úplatky, ale o tom to není.
My jsme byli škola pro úředníky, jako jediný program jsme měli veřejnou správu.

Rozumím, že jste byli původně škola určená právě úředníkům, ale tady jde o to, že řada z nich studovala u vás zdarma, ne?

Ano, studovali, ale jen někteří, a to se nelíbilo soudu. Tento projekt se studenty začal bývalý první rektor naší univerzity (Ondřej) Asztalos.

Vytvořili jsme pro úředníky studijní program a některé instituce pak začaly podporovat vzdělávání svých úředníků, platily jim to, a jeden rok jsme se takto domluvili i s pražským magistrátem, který nám to sám nabídl.

Účastnila jsem se přímo jednání na magistrátu, kde byli vedoucí činovníci a také ti, kteří chtěli studovat. Bylo jich asi dvacet. Magistrát vybral asi deset studentů, udělal s nimi smlouvu a platil jim studium. Ohledně zbytku jsme řekli, že jim dáme zadarmo vždycky tři studenty ročně.

Ti lidé měli kombinované studium, a vzhledem k tomu, že šlo o zkušené úředníky, tak přinášeli do naší školy své poznatky. Když se tedy u nás dovzdělávali, bylo to přínosné pro ně i naši školu.

Tvrdíte, že s tím přišel jako první rektor?

Ano. Mám jím ručně psaný dokument, který jsem nedávno našla. Je z 15. září 2003 a v něm to nazval „program ve veřejném zájmu“.

Soud to ale loni v listopadu nazval jako program společensky nebezpečný. Vyjmenoval padesát studentů, k tomu jejich různé magistrátní funkce vedoucího odborů či sekretářek primátora, ale vždyť to jsou pořád všechno normální úředníci, pro které byl náš program určen.

My jsme tam neměli žádného radního jako jiné školy. Navíc tyto studenty vybíral jejich personální odbor a já jsem je vůbec osobně neznala. Ale magistrát nebyl jediný, měli jsme smlouvu například s Úřadem průmyslového vlastnictví.

Na druhou stranu právnická fakulta je také určena pro budoucí právníky a musejí si tam něco platit…

Ale to je veřejná vysoká škola, kdežto my jsme soukromá a my jsme si tím získávali i další studenty, protože oni to řekli dalším lidem, kteří už k nám šli za peníze. Pro nás to byl i marketingově velmi dobrý tah. Tady nešlo o žádnou klientelistickou vazbu ve smyslu úplatků. Naopak jsme na tom velmi vydělali, což je spočítáno.

Bývalý rektor v jednom rozhovoru v médiích řekl, že sám viděl, jak jste některým lidem ve správní radě univerzity rozdávala obálky. Můžete to vysvětlit?

Správní rada první čtyři roky pracovala zadarmo, protože škola neměla peníze, a tak ani nemohla mít na úplatky, že?

Po těch čtyřech letech měla škola víc studentů, a protože členové správní rady měli hodně výdajů, usnesli jsme se na tom, že by bylo dobře, aby také něco dostávali.

Nejprve to byly dva tisíce, poté pět tisíc korun paušálně za každé zasedání správní rady. Původně to bylo jako cestovní náklady a poté dostávali náhrady za to, co věnovali té práci.

A abychom ušetřili například na poštovném, tak jim ty peníze byly vypláceny na správní radě.