Pane první místopředsedo ČSSD, Senát začne ve středu projednávat přímou volbu prezidenta. Situaci komplikují snahy prosadit pozměňovací návrhy. To by mohlo znamenat krach snahy zavést volbu na Hrad občany. Budete na senátory soc. dem. apelovat, aby změny nepodpořili?

Myslím, že strategie ohledně přijetí ústavního zákona o přímé volbě prezidenta je jasná. Soc. dem. je s ní zatím úspěšná. Bylo to především díky našim hlasům ve Sněmovně, kdy tento návrh získal patřičnou ústavní podporu. Jsem optimista a věřím, že stejně tak zabojují i senátoři ČSSD, a že Senát v příštím týdnu podpoří sněmovní verzi příslušného návrhu novely ústavy. A to bude znamenat, že se skutečně ČR dočká přímé volby prezidenta republiky.

Na polovinu února máte naplánováno výjezdní zasedání stranického politického grémia, kde se pokusíte vybrat jména kandidáta na prezidenta. Stále platí bobřík mlčení, nebo už můžete prozradit nějaká zajímavé uvažované osobnosti?

Na rozdíl od jiných naháněčů mediálních bodů a procent v žebříčcích popularity samozřejmě nebudu vynášet vnitřní záležitosti z vedení ČSSD. Obecně platí, že jsme ve fázi, kdy připravujeme diskusi o jménech vhodných k prezidentské kandidatuře z hlediska podpory ČSSD. Je zřejmé, že po příštím týdnu bude zcela jasné, zda to bude přímá volba. A já jsem už řekl, že jsem optimistou. Také tomu soc. dem. bude uzpůsobovat svoje hledání a zacílení na kandidáta, který bude mít šanci usednout na Hradě.

Stále ale platí váš názor, že by se soc. dem. měla pokusit nalézt levicového nebo levostředového kandidáta?

Zcela jistě. Je to samozřejmě můj politický sen, který sním už řadu let. Po Václavu Klausovi by podle mého názoru Pražskému hradu a ČR výrazně prospěla osobnost z levicového nebo levostředového názorového spektra. Myslím si, že soc. dem. bude hledat také tímto směrem člověka, kterého podpoří následně v jeho kandidatuře na úřad hlavy státu.

Až vyberete kandidáta, necháte si ho stvrdit vnitrostranickým referendem nebo ústředním výkonným výborem (ÚVV), nejvyšším orgánem soc. dem. mezi sjezdy?

Samozřejmě otázka výběru kandidáta, kterého podpoří ČSSD, nemůže být jenom kabinetní záležitostí šesti nebo osmi lidí ve špičkovém vedení strany. Je logické, že se musí vést vnitrostranická debata. Vůbec bych se nebránil tomu, aby se do začátku této debaty pustilo i více jmen než jedno. Nicméně platí, že to budou legitimní orgány ČSSD, a pro mne jsou to předsednictvo a ÚVV, které zaujmou konečné stanovisko. Pokud by bylo širší volání po tom, aby se do debaty více zapojila členská základna, i takovou záležitost si umím představit.

Senátoři mají rozhodovat i o návrhu prezidenta Klause na jmenování předsedy pražského Městského soudu Jana Sváčka ústavním soudcem. Sváček přitom nezískal podporu ve dvou výborech horní komory. Zajímal by mě váš osobní názor na tohoto kandidáta.

Dvojí neúspěch pana doktora Sváčka v jeho cestě Senátem směrem ke jmenování ústavním soudcem je už vážné zdvižení prstu horní komory. Otázka souhlasu nebo nesouhlasu s návrhem prezidenta je výsostnou kompetencí senátorek a senátorů. Nechci nikterak své kolegy ovlivňovat. Věřím, že budou rozhodovat zcela objektivně a zodpovědně.

O různých kandidátech mohou kolovat různé zaručené kuloární informace, propírají se věci z profesní minulosti, z osobní minulosti, politická angažovanost. To se ostatně netýká jen doktora Sváčka. Věřím, že všichni senátoři budou naslouchat také reakcím kandidáta, udělají si svůj úsudek a podle toho rozhodnou.

Na jednání Sněmovny jste volal po hledání kompromisu ve věci církevních restitucí. Jak by podle vás takový kompromis mohl vypadat?

Musím předně říci, že soc. dem. je opakovaně lživě podsouváno, že je proti církevním restitucím. Není to pravda. Všichni chápeme, že církve byly v době komunistického režimu perzekvovány. Z toho pohledu si zaslouží úctu a proces, který bych nazval zmírnění některých majetkových křivd.

Na druhou stranu nemůžeme vytvořit privilegovanou skupinu restituentů. Dosavadní legislativa stojí na tom, že byly restituovány podle poměrně jasných pravidel, včetně ocenění nároků, především fyzické osoby. Tady se najednou vytváří zcela jiný způsob ocenění pro církve. To není jejich problém, to je věcí vlády, která navrhuje toto řešení. Není zcela jasné, jakým způsobem byl majetek ohodnocen, který majetek byl ohodnocován. Součástí zákona není žádný celkový soupis majetku. Výrazně je nadhodnocena cena zemědělské půdy, podobné je to u lesní půdy.

Ale v čem by tedy měl spočívat kompromis?

Kompromis není sprosté slovo. Současná vláda ho samozřejmě hledat ani nechce. ČSSD nebyla účastna úvodních jednání, nebyli jsme koalicí o průběhu a výsledcích nijak informováni. Kdybychom u rokování seděli, tak bychom pokládali otázky na rozsah majetku, zda se neprolamují Benešovy dekrety, či zda se nejde proti výsledkům pozemkové reformy z první republiky. Nebyli bychom nuceni takové otázky nyní klást na půdě Sněmovny. A věřím, že bychom se nakonec nějakému kompromisu přiblížili. Ostatně, soc. dem. řekla alternativní představu, jak narovnání s církvemi řešit. Vložit majetek do speciálního náboženského fondu a z jeho výnosu činnost církví financovat.

ČSSD a TOP 09 mají shodný, kladný názor, na rozpočtovou úmluvu EU a půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu. Někteří politici říkají, že to je předzvěst předvolební nebo povolební koaliční spolupráce.

Za sebe musím říci, že to považuji za čiré spekulace. Za prvé, soc. dem. má svůj program, se kterým kandidovala do Poslanecké sněmovny. V těchto volbách zvítězila. A byla to mj. TOP 09, která nerespektovala vítěze voleb a raději se dohodla s někým jiným. Dnes je TOP 09 součástí pravicové vládní koalice.

Za druhé, jsem rád, že například v evropské agendě máme podobný pohled jako jedna z aktuálních vládních stran. Nemusíme být vždy a za každých okolností nepřátelé na život a na smrt. Byl bych spíše rád, abychom byli v politice soupeři. Více vystihuje politický souboj, kdyby to bylo zcela jinak, než jak dnes předvádí česká politika.

Soc. dem. bez nových voleb podle mého názoru nemůže absolvovat žádné vládní dobrodružství. Pokud Petr Nečas neudrží současnou vládní koalici a ona padne vlivem své velmi špatné politiky, pak jsem přesvědčen, že nejčistším řešením pro občany jsou nové parlamentní volby.

ČSSD, pokud bude v takové pozici, aby případně hledala partnera za sdílení odpovědnosti za správu země, bude vybírat na základě programových záležitostí. V tuto chvíli, kdo si vedle sebe dá program soc. dem. a TOP 09, musí jasně konstatovat, že by bylo velmi obtížné najít takové průniky, které by umožnily bez nových voleb, bez nově definovaných priorit v každé politické straně, uzavírat politický svazek na centrální úrovni.

ČSSD je dnes jasným lídrem levice, levostředového prostoru. Do budoucna by měla být tím, kdo bude tento prostor ještě více integrovat. Zajímavou inspirací může v tomto být do příštích let zkušenost Smeru Roberta Fica.

Za nejlepší řešení v případě pádu Nečasovy vlády jste označil předčasné volby. Kdo by do té doby měl podle vás spravovat zemi? Kabinet v demisi nebo opět úřednická vláda?

Díky té podivné ústavní krizi z podzimu 2009 zde máme ústavní nástroj na to, aby předčasné volby mohly být uspořádány poměrně rychle. Nemá smysl podrobovat ČR trojí proceduře neúspěšného hlasování o důvěře vlády. To by vedlo k destrukci zbytku důvěry lidí v politiky. Myslím si, že čistším řešením by byl slovenský model, kde vládne s omezenými pravomocemi kabinet premiérky Radičové, která přišla o důvěru kvůli známé kauze podpora eurovalu.

Stejně tak jsem přesvědčen, že několik málo měsíců už vyloženě technické agendy by zde měl dovládnout premiér Nečas, aby „dotáhl“ mandát nevítěze voleb z roku 2010.

Následně by na základě výsledku předčasných voleb měla vzniknout vláda s plným politickým mandátem. To, co říkám, je moje osobní stanovisko. Samozřejmě, soc. dem. tady aktivně nevyvolává procesy, které by vedly k pádu koalice. Snažíme se být jasnou, razantní, srozumitelnou opozicí, která nabízí řešení v jednotlivých oblastech.

Domníváte se, že by se v ČR mohla stát, podobně jako na Slovensku euroval, důvodem k rozpadu kabinetu rozpočtová úmluva EU, na kterou mají vládní strany rozdílné názory?

Nechci spekulovat. ČR v každém případě čekají na podzim krajské a senátní volby. Nevylučuji, že některé subjekty vládní koalice mohou uvažovat například o tom, že když se dostatečně včas ze současné koalice vyvážou a povalí Nečasovu vládu, neponesou tím pádem tolik zátěž účasti v současném koaličním kabinetu, a možná věří, že by jim to mohlo pomoci získat lepší volební výsledek na podzim.

Lidé v ČR nejsou hloupí. Každý už vidí, že kampaně typu „přesvědč dědu, přesvědč bábu“ vedly jenom k tomu, že zde dochází absolutní demontáží sociálního státu. Co je možné, tak se chystá k privatizaci. Myslím si, že to je velmi špatný postup. Vláda k tomu dusí ekonomiku novými a novými daněmi, kdy jsou biti sociálně nejcitlivější, lidé s nízkými a středními příjmy. Zdražují potraviny, léky, energie. Je možné, že některá z vládních stran se už za takovou politiku stydí a teď jen zoufale hledá cestu ven, jak vyskočit z vládního chomoutu a třeba hledat jiné řešení.

Myslíte tím třeba právě TOP 09?

Každý, kdo sleduje českou politiku, tak ty turbulence vidí. Bohužel, vládní krize jsou už jako brazilská telenovela. Už máme 350. díl a všichni víme, jak to dopadne v 351. díle. Krize skončí, vláda se sejde a vládne dál. Tmel moci je velmi silný. Je otázkou, kolik ještě takových dílů telenovely s názvem „Krize Nečasovy vlády“, budeme zažívat.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo