Byl jste ministrem financí v Tošovského vládě, která podepsala smlouvu o vstupu Boeingu do Aera. Za nevýhodnou smlouvu bude teď ČR platit miliardy korun. Jak na to nahlížíte s odstupem času?

Z dnešního pohledu to nebylo dobré rozhodnutí. Na druhou stranu jsme neměli alternativu, protože hrozilo zastavení továrny a finanční dopad by byl také ohromný. Takže snaha dát šanci tomu, co se nabízelo ze strany Boeingu - byť měl velké požadavky - zvítězila, i když jsme měli velké vnitřní pochybnosti. Nikomu z nás se nechtělo do velkých závazků. Jenže tehdy docházelo k velkému diplomatickému přesvědčování ze strany USA jako státu.

Abyste smlouvu s Boeingem podepsali?

Ano, i proto jsme onen závazek společnosti Boeing brali velmi vážně.

Věřili jste tedy, že se nemůže nic stát, když za Boeing lobbuje i americká administrativa?

Jistě - věřili jsme, že má zájem sliby naplňovat a udělat z Aera významnou továrnu. Jsem přesvědčený, že kdyby firma Boeing opravdu chtěla a vzala si to jako prioritu, byl výsledek jiný. Teď je tady přece jen šance - byť s velkými náklady - že se dokončí výroba L-159 a že se najde pro továrnu nějaké řešení.

Ozvaly se výzvy vyvodit osobní odpovědnost ministrů za tuto smlouvu a spíš se stáhnout než usilovat o vysoký post v EU...

Každé rozhodnutí je doprovázeno riziky a s tím je nutné počítat nejen v politice.

Už jste se jako kandidát na viceprezidenta Evropské investiční banky prezentoval v Bruselu. Co to obnášelo?

Stejně jako uchazeči z ostatních zemí jsem se představil ministrům financí středoevropských zemí. Nejdříve padaly otázky a pak se debatovalo například o strategii banky. Podle mých informací bylo vzápětí odhlasováno, že všichni kandidáti jsou vhodní do této pozice, a to v pořadí Česko, Polsko a Slovinsko. Dá se říci, že pokud ještě nějaká země nevznese námitku, tak se tento závěr zformalizuje. Mechanismus znají vyjednavači, ale já nechci předjímat.

Opozice ale proti vám vznáší námitky...

Je běžné, že na takováto místa doporučuje politická reprezentace, která momentálně vládne. Jenže může to udělat jen za předpokladu, že s nominací souhlasí i EIB. V jejím zájmu přece je, aby šlo o dostatečně kvalifikované kandidáty.