„Neděláme to pro sebe, ale pro jakoukoli příští vládu. Je třeba říci, že nyní sice máme dostatečnou většinu, ale už od roku 1996 vládly vlády se stovkou a plus minus dvěma poslanci. To nutká opozici, aby zkoušela věrnost jednoho dvou poslanců, proto vytváří permanentní vládní krize a nestabilitu,“ řekl premiér Petr Nečas (ODS).

„Hlasování o nedůvěře vládě nesmí být jen tak ze sportu, jde o politickou stabilitu a posílení odpovědnosti opozice,“ přitakala šéfka legislativní rady vlády Karolína Peake (VV). Podle ní byla ale jednání na měsíc přerušena, aby vznikl dostatečný prostor pro jednání s opozicí. Vláda chce také oslovit senátorské kluby, aby se ústavní zákon obešel bez procesních chyb.

Poněkud překvapivý pád vlády Mirka Topolánka

Na ústavním zákonu musí najít shodu koalice s opozicí, zvednout pro něj ruku musí alespoň pětina všech poslanců a senátorů.

Vládu ke změně Ústavy inspiroval pád vlády Mirka Topolánka v roce 2009. Koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených se původně opírala o svých sto hlasů a dva hlasy přeběhlíkůČSSD. Časem se ale na stranu opozice přidali odpadlíci z ODS a SZ, což koalice občas kompenzovala dalšími přeběhlíky z řad opozice. Během své dvouleté existence čelila vláda celkem pěti hlasováním o nedůvěře.

Opozice formovaná Jiřím Paroubkem (tehdy ČSSD), která nakonec získala na svou stranu překvapivý počet přeběhlíků, Topolánkův kabinet položila. Stalo se tak uprostřed českého předsednictví Radě EU a v době nastupující světové hospodářské krize. Výsledek hlasování vyvolal rozpaky nejen v zahraničí, ale i u členů opozice včetně jejího tehdejšího předsedy.