Článek
"Zjednodušeně řečeno: musí jít o veřejné jednání zastupitelstva, ale toto jednání musí být také veřejně a včas oznámeno všem občanům obce, a to obvyklým způsobem," uvedl Knötig.
Nejvyšší soud se právní otázkou zabýval na základě sporu obce Grygov na Olomoucku a jednoho z jejích obyvatel o určení vlastnictví k pozemkům. Vedení obce prodalo v roce 1998 pozemky soukromému majiteli na základě jednání zastupitelstva, které prodej schválilo.
Vlekoucí se spor řešilo několik soudních instancí
V roce 2008 pak Okresní soud v Olomouci řešil žalobu na určení vlastnictví, kterou podalo nové vedení obce. Podle něj byla kupní smlouva neplatná. Bývalý starosta totiž podle nového vedení neměl právo uzavřít kupní smlouvu, když vedení obce nerozhodlo na veřejném zasedání, ale na takzvané poradě, kterou však považovalo za běžné veřejné zasedání.
Věc řešil dvakrát Okresní soud v Olomouci i olomoucká pobočka Krajského soudu v Ostravě. Soudy nakonec žalobu zamítly, a tedy uznaly, že prodej pozemků byl v pořádku a že pro převod nemovitosti byly splněny všechny podmínky. Podle krajského soudu někdejší vedení chybovalo pouze formálně, když jednání obecního zastupitelstva nesprávně označilo jako poradu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu je závazné
Nejvyšší soud ale zrušil obě rozhodnutí nižších soudů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci. Podle Knötiga mohlo obecní zastupitelstvo rozhodnout o majetkoprávním úkonu pouze na svém veřejném zasedání. Pokud krajský soud poradě obecního zastupitelstva přiznal de facto charakter veřejného zasedání, pak jeho rozsudek není správný, uvedl Knötig.
Názor Nejvyššího soudu je závazný pro obecné soudy. Cílem takzvaných právních vět je sjednotit judikaturu za situace, kdy různé soudy rozhodují v obdobných otázkách odlišným způsobem.