Zaujal mne ale poslední úsporný počin slovenské vlády: zavedení školného po vysokoškoláky.

Je to pro Česko příklad hodný následování, nebo hodný zatracení? Jak se to vezme. Pokud bychom přijali filozofii, že vzdělání je každého soukromá věc, nebylo by o čem mluvit a myšlenku na školné bychom museli zatratit. Byla by totiž diskriminační, zvýhodňující děti bohatých rodičů vůči těm, kteří se do majetných rodin nenarodili. Byl by to zločin na každém talentu, který by se nemohl realizovat pouze z nedostatku finančních možností. Něco takového si nemohou dovolit zejména malé země. Nikdy totiž nemohou konkurovat mocným ekonomikám zemí velkých, úrovní vzdělání by však tento handicap dobře mohly vyrovnávat.

Žádnou filipiku proti školnému na vysokých školách však vést nehodlám. Naopak, zavedení školného by mohlo české vysoké školy otevřít mnohem většímu počtu studentů. Za samozřejmého předpokladu ovšem, že hmotná nedostatečnost nikomu studium neznemožní. Cesty k tomu mohou být rozličné. Třeba zavedení půjček na školné, které studenti začnou splácet až poté, co se "usadí" ve svých zaměstnáních. Tou cestou chce jít Slovensko.

Školné může také podněcovat k výtečnému studiu systémem odepisování částí dluhů za prospěch a rychlost studia, na druhé straně může penalizovat zvýšením dluhu studenty loudavé a "věčné". A podobně. Bude-li školné takto "ošetřeno" (abych použil obrat tak milovaný českými poslanci), není důvodů školné pro vysokoškoláky odmítat.

Pokud si vzpomínám, český génius František Křižík přišel do Prahy na studia pěšky a bez peněz, a proč to neříci, s holým zadkem. Talent však podržely nadace a jejich donátoři a Křižík vystudoval. Nevolám po opakování takových extrémních případů, ostatně kde vzít dnes stavitele Hlávku s jeho velkorysou nadací, když ti, "co mají", investují spíše do luxusních kočárů, pardon, automobilů. Podchytí-li však talenty společnost prostřednictvím svého státu, zavedení školného pro vysoké školy bych se nebál.

PRÁVO 11. února 2004