Článek
Hovoří se o vás jako o nejžhavější kandidátce na post ministryně kultury po Jiřím Besserovi. Nabídku jste dostala, kdy odpovíte?
Ano, dostala jsem ji ve čtvrtek dopoledne. Potěšila mě, ale rozhodování není pro mě jednoduché. Není to jen o postu ministra, ale přináší to mnoho změn, které musím zvážit. Musím to probrat se svou rodinou, ale také se svým lékařem. Mám nějaký zdravotní problém a je otázka, jestli bych to celou dobu zdravotně ustála.
Jsou vaše problémy tak vážné, že by vás limitovaly v plné práci?
V určité míře ano. Nemyslím, že je nutné říkat, o co jde.
Kdy tedy od vás čekají definitivní rozhodnutí?
Vzhledem k tomu, že mám čas na rozmyšlenou do pondělí, tak si nechávám otevřená zadní vrátka. Ale přiznávám, více se to posouvá k tomu ano. Jak kvůli různým okolnostem, tak různým tlakům, které jsou přirozené a kterým se asi nelze vyhnout.
Co vám radí rodina?
Nejvíc rozporuplných pocitů má manžel. Děti mají už svůj život, už to berou více zvenčí, takže říkají: proč ne, zkus to. Manžel tak jednoznačný není a váhá. Říká: budu tě podporovat, ale ví, že je to těžké. Je doktor farmacie a ví, že se s nějakým zdravotním problémem potýkám. Taky ví, že taková funkce dva lidi zčásti rozdělí. Žijete život na dálku. Cesta domů z Prahy mi trvá čtyři hodiny. A přiznám se, že i já mám trochu obavu a vím, že to nebude procházka růžovým sadem.
Pokud funkci přijmete, jste připravena i na různé politické tlaky, které se kolem vás objeví?
Byla bych naivní, kdybych si myslela, že něco takového nemůže přijít. Nemohu dopředu říci, jak budu reagovat. Ale tlakům v této práci musíte odolávat pořád. Jde o to, jaké budou, jak silné. Pokud to bude špatně a nebudu to moci ustát z jakéhokoli důvodu, pak pro resort samotný bude lepší, když tam nebudu. Člověk vydrží mnohé, ale ne všechno.
Měli by podle vás zveřejňovat své majetkové poměry lidé před vstupem do politiky?
Proč ne.
Tak jaké jsou ty vaše?
S manželem vlastníme dům a pozemek, na kterém stojí. Ještě stále mám auto, Volkswagen Golf, které se chystám prodat. Dostává se do situace, kdy bude potřebovat větší péči odborníků, a to já rozhodně nejsem. Jen za rok jsem najela šedesát tisíc kilometrů. A to je vlastně všechno.
Co úspory?
Samozřejmě nějaké mám, ale nejsou miliónové. Jediné příjmy, které jsem kdy měla, byly vždy z výplaty. Nikdy jsem nepodnikala a myslím, že ani nebudu, protože k tomu prostě nemám vztah. Vždycky jsem se bála jakýchkoli transakcí, které by nebyly čisté a jasné. Mám to tak v sobě nastavené. Určitě to bude výchovou.
V pátek jste hlasovala proti návrhu zákona o majetkovém přiznání z dílny soc. dem.
Ano. Se svým majetkovým přiznáním nemám problém, tady šlo o něco jiného. Nemám problém se svou minulostí. Jsem dle mého názoru slušný člověk, celý svůj život jsem tak žila. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Pokud bych teoreticky řekla ano a vstoupila do ještě vyšší politiky, a pak šlápla někomu na nohu, tak se může stát, že se budou hledat i věci, které by se běžně nehledaly. Když někdo bude chtít, tak mě může utopit na lžíci vody.
Názor na restituce církevního majetku není v české společnosti jednoznačný. Ozývá se, že by církev měla být chudá, že by neměla nárokovat tak velký majetek.
Podle mě už k určitému kompromisu došlo, takže stát nebude vyplácet tolik, kolik se původně uvažovalo. Já vycházím ze zásady, že jestliže vám někdo vezme majetek, není to přece v pořádku. Proto jsem přesvědčena, že k jakémusi − zdůrazňuji jakémusi − vyrovnání s církvemi by dojít mělo. Je otázkou diskuse, jak velký díl by se měl vracet, v jaké hodnotě, jakým způsobem.
Je právě teď ta správná doba s ohledem na ekonomickou situaci?
Myslíte, že jindy bude? Byl vůbec někdy ten čas, kdy jsme si mohli říci, že je všechno úžasné a máme všechno? Nikdy nebude ideální doba, vždycky nám někde budou chybět peníze. Uznávám, bude to pro stát určitá zátěž, ale je to podle mého poctivé.
Do kultury jde ani ne procento HDP, jak naléhavě chcete bušit na Kalouskovu rozpočtovou tvrz?
Je pravda, že kultura se posouvá do zadnějších řad, protože je zde pocit, že je třeba podporovat jiné, důležitější věci. Ale jsem si jistá, že si určitě zaslouží více peněz. Jsem přesvědčena, že jaká je kultura země, tak jsou lidé kulturní. Čím měně kulturních lidí, tím hůře pro společnost.
Ve Sněmovně jste se zatím veřejně moc neprojevovala, moc se o vás neví. Takže − troufáte si manažersky na funkci ministryně?
Nevím, jakou to má souvislost s tím, co jsem předvedla zatím u řečnického pultíku ve Sněmovně. Je ale jisté, že určitě není jednoduché řídit tři stovky lidí. Zatím jsem měla pod sebou jako starostka nějakých pětašedesát lidí na úřadě ve Vizovicích. Ale nikdo to přece nedělá sám, ani já ne. Takže pokud se do nové role dostanu, budu muset s tím pracovat.
Nemáte strach z toho, že kvůli neznalosti prostředí se můžete stát terčem nátlaku různých lobbistů a zájmových skupin? Že vás takříkajíc mohou i spolupracovníci při rozhodování oblafnout?
Z toho musí mít strach každý soudný člověk. Každý vás může oblafnout. Máte jistotu, že vás nepodrazí vašich deset kolegů? Ale přece nemůžete přijít mezi skupinu určitých lidí s představou, že jsou špatní, že vás chtějí podrazit. Určitě je na místě obezřetnost, ale nikoli apriorní nedůvěra.
Jako obyvatelka Moravy budete řešit i otázku Muchovy Slovanské epopeje. Jaké řešení případně podpoříte?
Osobně nejsem přesvědčena, že je nezbytně nutné Epopej převážet z Moravského Krumlova do Prahy. Proč by neměla zůstat tam kde je? Vím, že každá strana má své důvody. Mně osobně se ale při pohledu na celou republiku zdá, že přestěhovat Epopej by byla škoda. Jestliže chceme lidem zvenku ukázat vše, pak to má své opodstatnění. Praha je nádherná, ale škoda, že lidé nevědí, že i mimo ní je něco krásného. A obzvlášť v oblasti kultury, památek.
Jak vnímáte spor mezi městy a obcemi i mezi politiky o přerozdělení daní?
Myslíte, že je v pořádku, když čtyři velká města mají nadstandardní příjmy? V čem jsou jiná? Je to spravedlivé? To přece není v pořádku. Podívejte se na to obráceně: jak by se komu líbilo, kdyby třeba Zlín měl sedmkrát víc peněz než Praha? Bylo by to fér? Jistě že ne.
Co argument, že Praha je centrem řízení státu, jsou tu ministerstva, velké firmy?
Velké množství firem má sídlo v Praze, ale neprovozují v ní žádnou živnost. Provozují ji v jiných městech a obcích, které jim poskytují servis. Opravují silnice, likvidují odpad. To je jen jeden z příkladů. Tento zákon má vyřešit to, aby se rozdíly mezi čtyřmi velkými městy a zbytkem obcí zmenšily. Nejde o vyrovnání, ale o zmenšení rozdílu příjmů na jednoho obyvatele. A vím, že nikdy nebudou jedna ku jedné. Ale každý přísun peněz do malých obcí je důležitý. Ty obce musejí nějak žít, i když mají rozpočet třeba jen pár miliónů. Starostové často chodí a žebrají o peníze. Tak proč jim nepomoci alespoň tímto zákonem.
n Tento týden vám Jandák dal najevo, že vám osobně kotníky okopávat nebude. Co pro vás taková slova soc. dem. stínového ministra znamenají?
Je to vtipné, akorát jsem mu říkala, že doufám, že se mu ta noha nezvedne výš. Přiznávám, že mě to potěšilo.
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.