Majitelé domů považují krok vlády za neústavní, když Ústavní soud předchozí vyhlášku o regulaci nájemného i cenový výměr zrušil. Sdružení majitelů domů, ke kterému se připojila poslankyně Hana Marvanová, rozhořčeně protestuje proti nařízení vlády, kterým vláda na tři měsíce vyhlásila zákaz zvyšování nájemného z bytů, u kterých bylo nájemné dosud regulováno. Majitelé domů považují krok vlády za neústavní, když Ústavní soud předchozí vyhlášku o regulaci nájemného i cenový výměr zrušil. Poslankyně Marvanová dodává, že jde navíc o krok zbytečný, protože nájemné z bytů lze měnit pouze dohodou účastníků nájemního vztahu a nikoli jednostranným aktem. Při debatě o námitce neústavnosti je dobré se vrátit k oběma nálezům, ve kterých Ústavní soud správně konstatoval, že ochrana nájemců včetně regulace nájemného je trvalou a kontinuální součástí našeho právního řádu od počátku 20. let minulého století. A dále, že právo na dostatečné bydlení, včetně schopnosti platit přiměřené nájemné, je součástí našeho ústavního pořádku s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou sociální chartu a Dodatkový protokol k Chartě. Všechny tyto mezinárodní smlouvy naše země ratifikovala a jsou tedy bezprostředně závaznou a zákonům nadřazenou součástí jejího právního řádu. Ústavní soud přesto vyhlášku z roku 1993 i cenový výměr z minulého roku zrušil, když považoval zvolenou formu regulace nájemného za neústavní. Neústavnost spatřoval správně v použití podzákonné normy i k regulaci jiných než cenových vztahů zejména vymezení vztahů a pojmů svěřených občanskému právu. Značné pochybnosti ovšem lze mít o jeho další argumentaci vytýkající vládě, že nedostatečně vzala na zřetel poúnorový proces destrukce vlastnických vztahů včetně pokřivení vztahů v oblasti nájemního bydlení a z toho se odvíjející představy o budoucím uspořádání nájemních vztahů a jejich regulace. Bohužel nejde v praxi našeho Ústavního soudu o ojedinělý případ, kdy si osvojuje i právo k úvahám de lege ferenda, náležejícím v právním státě výlučně moci zákonodárné a výkonné. Námitka paní Marvanové o zbytečnosti moratoria na nájmy má nepochybně logický základ v závěru, že ode dne účinnosti posledního nálezu Ústavního soudu se nájemné stalo cenou smluvního typu, kterou nelze jednostranně zvyšovat, a že se ani nelze takového zvýšení úspěšně dovolávat soudní cestou. Všichni jsme však byli vzápětí po publikování nálezu Ústavního soudu svědky nejen veřejné výzvy sdružení majitelů domů k hromadnému zvyšování nájmů, ale i jejího faktického naplnění ze strany řady z nich. Silácká prohlášení některých domácích" o deseti nebo dokonce stonásobném zvyšování nájemného a pohrůžky soudem vyvolaly oprávněné obavy statisíců nájemníků, zejména z řad starších občanů odkázaných na důchod jako jediný zdroj příjmů. Bylo povinností vlády takové hrozbě čelit. Zmrazení nájemného na tři měsíce provedla vláda v souladu se zákonem o cenách. Protože ctí zákony a principy právního státu, musela to uskutečnit formou, kterou pro tento případ zákon explicitně ukládá tj. nařízením vlády. Zákonnou podmínkou pro vydání nařízení o moratoriu je ohrožení trhu omezením hospodářské soutěže anebo mimořádná tržní situace. Jediným, komu zákon svěřuje oprávnění k posouzení splnění této podmínky, je vláda a ani Ústavní soud nemá právo do úvahy politických orgánů státu pohybující se ve vymezeném zákonném prostoru zasahovat. Ostatně právě Ústavní soud jasně artikuloval ve svém nálezu tento axiom: V souladu s principem respektování schopnosti platit nájem by měli být nájemníci chráněni vhodnými opatřeními proti excesivním nájmům nebo proti excesivnímu zvyšování nájmu." (Nález č. 231/2000 Sb.). Našim nespokojeným majitelům domů bych doporučoval se také seznámit s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, který ve sporech mezi majiteli domů a státem regulujícím nájemné z jejich bytů vyslovil i obecné závěry platné i pro náš případ. Např. v kauze Mellacher a spol. proti Rakouské republice dospěl k závěru, že opatření směřující k regulaci nájemného nelze považovat za formální ani faktické vyvlastnění. Opatření státu, která je zbavila části výnosu z jejich majetku, lze za daných okolností chápat jako legitimní kontrolu užívání tohoto majetku. Rakouská vláda šla ovšem dál než ta naše, když nájemné nezmrazila, ale fakticky snížila.

PRÁVO 4. ledna