Před čtyřmi lety v jeho životě ale nastal zlom. Přihlásil se tehdy jako dobrovolník do brněnského občanského sdružení Ratolest. Místo výpočtů nad rýsovacím prknem ho čekala práce s dětmi, na které jejich rodiče neměli čas.

Změnil se mu pohled na problémové děti

„Úplně se mi změnil pohled na takzvaně problémové děti. Velmi často se jim dává nálepka, že zlobí a že v nich je ten problém. Ve skutečnosti je to mnohem složitější a za problémy většinou může nefunkční rodinné prostředí,“ vysvětluje Holaň.

S nadsázkou se dá říci, že zaskakuje za tátu. Každý půlrok pracuje s jiným malým klientem. Snaží se s ním vybudovat kamarádský vztah.

Náplň jejich setkávání může představovat cesta do zoo, společná jízda na kolech nebo i doučování zameškané školní látky. Jana Běhalová z Ratolesti vysvětluje, že rodiny většinou samy vyhledají pomoc prostřednictvím sociálních kurátorů. „Jako Václav Holaň se programu účastní zhruba čtyřicet aktivních dobrovolníků. Ročně pomůžeme asi šesti stům klientů a zájem o naše služby rok od roku narůstá,“ dodává.

Počet chudých rodin se stále zvyšuje

Přitom kromě samotné dobrovolnické práce se v Ratolesti snaží prostřednictvím terénních sociálních pracovníků také řešit akutní problémy, se kterými v rodinách zápasí. A ty mohou představovat dluhy, nevyhovující ubytování nebo závislost na hracích automatech.

„Děti z takových rodin pak často sahají k drogám, protože je to v jejich okolí běžné. A taky natruc z nudy a nezájmu svých rodičů,“ myslí si Holaň.

„Občas se mě známí ptají, proč to dělám, když bych místo dobrovolnictví mohl vydělávat víc peněz ve své původní profesi. Ta práce naplňuje. A život přece není jen o penězích,“ je přesvědčen „náhradní táta“ Václav.

Pomoc Ratolesti vyhledávají rodiny v tíživé sociální situaci. Podle Hany Pokorné z oddělení péče o rodinu a děti magistrátu města Brna se počet rodin, které překonávají práh chudoby a pobírají dávky hmotné nouze, rok od roku zvyšuje.