Bavil jste se s prezidentem Klausem o založení nové strany?

Hovořili jsme o tom s panem prezidentem velmi letmo – při jeho narozeninách. Tak to se toho napovídá. A po pravdě řečeno, já nejsem moc příznivec zakládání stran, takže z mého pohledu to není nijak naléhavé.

Jste spojován s pravicovými radikály. Na ministerstvu školství, kde jste rezignoval na funkci vicekancléře, jste měl bobříka mlčení. Prozraďte ale nyní, jak byste řešil problémy Šluknovska?

To je zásadní problém. Možná největší problém v naší zemi.

Jak z něho ven?

To bych nechal na příště. Třeba na samostatný rozhovor. Uvědomte si, jak často úmyslně rezonuje i v zahraničí, které nám není nakloněné. Dám vám příklad. Když mi byl rok, naši byli deportováni z Prahy v rámci politických procesů, přestěhovali jsme se do Josefova. Když jsem vezl maminku domů do Náchoda, je to čtrnáct dní, tak jsem se nazpátek stavil v pevnosti Josefov. Tentokrát na dost dlouho. A tam je spousta Romů. Někteří jsou starousedlíci. Hned se ke mně hlásila nějaká stará paní. Já říkám: „Já vás neznám.“ Ona říká: „Vždyť to jsem já, Miluška.“ Říkám: „Ty jsi byla taková krásná holčička, co jsi to se sebou udělala?“

Co se dělo dál?

Šel jsem přes náměstí a najednou dva takoví statní Romové si to ke mně štrádovali. Člověk se vylekal. Říkají: „Já jsem nějaký Polák. Pane Bátora, vy jste naše jediná naděje.“ Říkám: „Co se děje pane Poláku, já vás znám? A co pro vás mohu udělat?“

Vysvětlil mi, že drží společnost v Josefově pohromadě, protože ono to město umírá, a že má na ministerstvu školství nějaký požadavek a jestli bych se na to podíval. No, a to je pro mě to nejmenší.

Tak jsem se na to podíval. A zrovna včera nebo předevčírem jsme to vyřešili. Schválené to bylo, uspíšilo se to. Tak jsem napsal tomu panu Polákovi, tomu cikánovi, a krásně mně odpověděl: „Vždyť já jsem to tak všem říkal. Jediný pan Bátora je naše naděje.“

A to je z terénu. Všichni, co od stolu začnou vykládat nápady, tak to opisují od sebe, ale ať někdo zajde do Josefova a ať řekne: Tak potřebujete něco konkrétního? Ne? Tak si to rozmyslete a pak zavolejte.

Vraťme se k nové straně. Přemění se v ni hnutí D.O.S.T., kterému předsedáte? Anebo se spíš jen spojí malé pravicové subjekty?

Teď opravdu nevím. Ale představit si to umím. Lidi se mě ptali a říkali: „To budeš muset sehnat těch tisíc podpisů.“ Ale to je to nejmenší. Víte, vzhledem k tomu, že jsem byl ve čtyřech stranách – z toho jednu jsem zakládal – tak já sakra vím, co to s sebou nese.

Je takové straně nakloněna třeba šéfka Suverenity Jana Bobošíková?

Kdybych měl mluvit za paní Bobošíkovou, jsem přesvědčený, že ona by uvítala jakoukoli spolupráci se mnou jako s osobou či se subjektem, který bych reprezentoval.

Kdyby se malé pravicové strany spojily, mohly by konkurovat ODS či TOP 09?

Já bych nemluvil o spojování. Ale jsem přesvědčen, že pokud by vystupovaly společně, tím by byl úspěch reálnější. Můj odhad je, že to tady k tomu směřuje.

Abyste byli úspěšní, museli byste mít v čele opravdu výraznou osobnost. Co třeba Klause?

Protože jsme o tom takto s panem prezidentem nikdy nemluvili, tak já bych nerad, aby se ten eventuální úspěch omezil jenom na tuto variantu. Teď si dovolím vtip, vždyť vy novináři jste pro mě udělali také hodně za poslední půlrok.

Boj proti korupci už je teď spíš klišé. Čím teď lidi oslovíte?

Vždyť jsem vám říkal, že nejsem fanda do zakládání politických stran.

Přesto, jak byste bojoval s palčivým problémem korupce?

Co se týká korupce, především si uvědomte, že je zavádějící, a účelně zavádějící, že to je nešvar jenom u nás.

Teď parafrázujete prezidenta.

To nechtěně. V 99 procentech máme shodné názory, aniž bychom o tom věděli, jak mi kdysi syn říkal. Ale především si myslím, že korupce stojí a padá s nedůvěrou obyvatelstva v režim nebo ve státní orgány. Počátkem obrody musí být, aby lidé znovu získali důvěru ve stát a v politiky. A ta tady není.

Prvním krokem je opravdová restrukturalizace. Odcizení občana od státu považuji vedle ztráty suverenity a omezení občanských svobod za třetí problém, který vidím jako zásadní. A který by byl po rozpracování do konkrétních záležitostí v čele našeho programu.