Vrabec domácí už není v Česku v hrsti a nebude ani na střeše

Vrabec domácí je na světě nejrozšířenější žijící pták. Do Evropy se dostal před tisíci lety z Malé Asie a Arabského poloostrova a podobně jako kos černý se skvěle přizpůsobil životu ve městech, která se stala jeho hlavním zdrojem potravy. V letech 2003-2011 v Česku hnízdilo odhadem 2,8 - 5,6 miliónu párů vrabců. Dnes je jejich počet přibližně o dvacet procent nižší.

Ukázkovým příkladem úbytku vrabce domácího je Malá Strana v Praze. Na přelomu tisíciletí tu žilo víc než 150 kusů, v roce 2006 se jejich počet snížil o polovinu. Dnes se tu dají spočítat na prstech jedné ruky. Obdobnou situaci lze vypozorovat na mnoha dalších místech hlavního města – na Václavském nebo Karlově náměstí před deseti lety pobíhala hejna, dnes po nich není ani památky.

Podle ornitologa Zdeňka Vermouzka je důvod nasnadě - podmínky pro život v blízkosti lidí jsou pro vrabce domácího jednoduše stále méně vyhovující. Mezi faktory způsobující úbytek tohoto druhu patří změna způsobu dopravy obilí, které se už nevozí v netěsných vagónech, ale v kamiónech - ty nepropustí jediné zrnko potravy. Významnou roli hraje také znečištění ovzduší, v jehož důsledku mimo jiné ubývá hmyz, který je základním krmným prvkem pro mláďata.

Vrabec domácí se proto dlouhodobě přestává objevovat, hejna se ztenčují. Tam, kde bylo dříve 50 ptáků, je dnes 5. Slovy Zdeňka Vermouzka „pak stačí jedna špatná zima“ a malé hejno ztrácí schopnost reprodukce a zanikne úplně. Pár desítek přeživších šťastlivců migruje za lepšími podmínkami na venkov, tam lze při troše štěstí na okrajích obcí spatřit i hejno vrabce domácího.

A jak tohoto dnes už spíš vzácného ptačího „návštěvníka“  spolehlivě poznáte? Má-li hnědou šíji, šedé čelo a temeno a černou skvrnu na hrdle (samec) nebo má vršek hlavy matně hnědý a světlé hrdlo (samice a mláďata), záda, ocas a letky v hnědočerných odstínech s bílým břichem, máte co do činění s vrabcem domácím. A možná se vyplatí být ve střehu - přestože je označován za jeden z nejhojnějších ptačích druhů u nás, není vyloučeno, že by se vzhledem ke stávajícím podmínkám mohl časem stát druhem ohroženým.