Článek
Pane první místopředsedo Senátu, nedávno jste řekl, že objíždíte regiony ODS a přesvědčujete kolegy, aby vás ve stranických primárkách podpořili jako kandidáta na prezidenta. Co jim říkáte? Proč byste měl být adeptem na hlavu státu zrovna vy?
Je to více než rok, kdy se spekuluje a kdy jsem oslovován, jestli ano, nebo ne, ať už z novinářské, nebo z ostatní společnosti včetně naší ODS. Rozhodl jsem se tedy, že kandidaturu oficiálně ohlásím. To, že jezdím po republice, ať už po ODS, nebo standardně mezi občany, je věc, kterou jsem dělal, dělám a předpokládám, že budu dělat dál. Kromě ústavní funkce jsem samozřejmě také politik ODS a je dobré, abychom diskutovali s členskou základnou. Reakce jsou zatím převážně pozitivní.
Už jste o tom mluvil se stranickým šéfem Petrem Nečasem?
Nebyl na to moc čas, protože výkonná rada (v pondělí) proběhla krátce. Opravdu to není dnes pro nás téma. Bylo to moje individuální rozhodnutí a pevně věřím, že vbrzku na toto téma budeme diskutovat, ať už na grémiu, nebo na výkonné radě.
V ODS se mluví jako o kandidátce na prezidentku také o předsedkyni Sněmovny a první místopředsedkyni vaší strany Miroslavě Němcové, sama to připouští. V čem jste lepší než ona?
Tak to je otázka, která zaznívá, samozřejmě kandidátů je více. Paní Němcová zatím svoji kandidaturu neohlásila, ona ji jen nevyloučila. A já v tuto chvíli nebudu přes média vzkazovat svoje plusy a minusy, v čem jsem lepší, v čem jsem horší. V primárkách se teprve ukáže a tam se bude argumentovat. Takže musím se vám omluvit.
Jak bude procedura výběru kandidáta v ODS vypadat? Když objíždíte kraje, žádáte, aby přijaly nějaké usnesení ve smyslu, „podporujeme Přemysla Sobotku“?
Já v žádném případě nikde nedávám do popředí, že mám zájem na usnesení v tom jednotlivém kraji nebo oblasti. Myslím si, že by to bylo i netaktické. To jsem nikdy nedělal a dělat nebudu. Pokud se tak jednotlivé oblasti nebo kraje rozhodnou, tak to samozřejmě přivítám. Jsme teprve na začátku.
O kandidátovi rozhodne výkonná rada?
To je otevřená záležitost, zatím to vždycky bylo na půdorysu grémium a výkonná rada, kdy jsme nominovali Václava Klause jako kandidáta na prezidenta.
Pojďme probrat jednotlivá jména, která v souvislosti s prezidentskou volbou – ať už bude přímá, nebo nepřímá – padají. Začneme třeba Milošem Zemanem, co na něj říkáte jako na možného soupeře?
Vrátím se k tomu, co jsem říkal o Mirce Němcové. Nikdo z nich oficiálně kandidaturu nevyhlásil, takže zatím neproběhly primárky v jednotlivých stranách a bylo by nadbytečné někomu dělat reklamu. Takže já to dělat nebudu. Pan Rychetský to odmítl, takže je zbytečné se vyjadřovat, pan Švejnar je pan Švejnar, na prezidenta již jednou kandidoval.
V průzkumu agentury SC pro Českou televizi zvítězil u lidí bývalý premiér Jan Fischer, zatímco vy jste získal jen 11 procent.
Nevím, kdy a na jakém počtu respondentů byl průzkum prováděn. V každém případě teprve další průzkumy vážných nominantů ukážou, jaký je stav. Já tomu nedávám zatím velkou váhu.
Obecně u veřejnosti bodují více lidé, kteří stojí mimo politické strany. Nebude vaším problémem fakt, že patříte do nejužšího vedení ODS?
To je velké dilema. My žijeme v parlamentní demokracii, která je založena na soutěži politických stran, a já si nedovedu představit, že by někdo zastával takto vysokou politickou, a hlavně ústavní funkci, aniž by byl vyprofilován. Proto za falešný považuji argument, že je někdo nadstranický, nestranný nebo bez politického myšlení. To samozřejmě není pravda.
Každý máme nějakou politickou historii – třeba je řeč o předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetském – vždyť to byl sociální demokrat. Přece nikdo nežije v představě, že ve své ústavní funkci změnil svůj politický pohled na svět. Podle mě naopak tam, kde je jasná politická orientace, lidé snad budou vnímat, že politik ví, o čem hovoří, a že se nezaštiťuje něčím, co já v mnoha případech považuji za falešné.
Pravděpodobnost, že bude nástupce Václava Klause volen v přímé volbě, se kvůli sporům ODS a ČSSD snižuje. Právě v Senátu je proti ní silná averze. Jaký je váš názor, když se oprostíte od skutečnosti, že se chcete ucházet o prezidentský post?
Měl jsem tady v Senátu na toto téma velkou mezinárodní konferenci a tam, pokud si vzpomínám, tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek jasně řekl, že v ODS je podpora přímé volby 50 na 50. Všichni ostatní jásali, jak chtějí přímou volbu. V daném okamžiku jsou signály celkem jasné a jsou ze strany čelných představitelů sociální demokracie v Senátu.
Zjišťují řadu argumentů proti přímé volbě. Myslím si, že politické sliby se dávají a měly by se dodržet. Vládní koalice to má ve svém programu, my jsme pro to připravili i změnu ústavy. Všechny kroky jsou připravené, akorát někdo do toho začíná „házet vidle“ nestandardními požadavky, které předtím nebyly.
ČSSD ale od začátku mluví zejména o svém záměru omezit prezidentovu pravomoc jmenovat členy bankovní rady centrální banky tak, aby k tomu potřeboval souhlas premiéra či ministra. Jestliže ODS přímou volbu chce, bude ochotna například v tomto bodu sociální demokracii ustoupit?
Už sám návrh ústavních změn je kompromisem. Je to na půdorysu vládní koalice, ale velmi intenzivně se jednalo i se sociální demokracií. Předpokládám, že tím, že to prošlo alespoň prvním čtením v Poslanecké sněmovně, se zahájí další jednání. Politika je o kompromisech, a ne o tom, že někdo válcuje. Navíc ústavní většina v obou komorách vyžaduje absolutní souhlas sociální demokracie.
Kdyby přece jen přímá volba prošla, už se pro případ připravujete na svou kampaň?
Obě varianty jsou samozřejmě na stole. Jsem politický i životní optimista, ale velkou šanci přímé volbě nedávám. Mrzí mě to, protože valná část politiků to slíbila.
Takže k nepřímé volbě. Vy jste řekl, že by koalice měla mít jednoho kandidáta.
Ne, že by měl být, ale že je tady určitá možnost.
Odvolával jste se na výrok předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, podle něhož byste mohl být oním kandidátem koalice vy. Když jsme se ho tento týden ptali, příliš se k tomuto názoru nehlásil s tím, že by měla mít každá koaliční strana možnost přijít se svým kandidátem.
Karel Schwarzenberg, už nevím, ve kterém médiu, pronesl, že si dovede představit Přemysla Sobotku jako společného kandidáta. Proto jsem si dovolil to říct nahlas; nebudu někomu podsouvat větu, kterou neřekl. Ale ono se všechno vyvíjí. Uvidíme, jsme na začátku.
Schwarzenberg se vyjádřil, že ho nepřímá volba příliš neláká, nicméně TOP 09 jako svého kandidáta navrhuje právě jeho. Nebude z prezidentské volby další roztržka v koalici?
Určitě ne. My nemáme ve vládním prohlášení společného kandidáta na post prezidenta. Těch důvodů roztržky je daleko víc.
Právě vzhledem k neustálé rozhádanosti koalice – myslíte, že je vůbec schopna se teoreticky na nějakém kandidátovi shodnout?
Přes všechny problémy, které jsou skoro rok, se vládě podařilo nalézt kompromisní znění reformních zákonů a ve Sněmovně prošly výraznou většinou členů vládní koalice. Přes všechny mediální obrazy koaličního soupeření se daří dělat to základní, co naše země potřebuje.
Což neznamená, že se shodnete na prezidentovi.
Samozřejmě. V této chvíli je to opravdu vedlejší téma, protože to, co se děje v Evropě, je věc, která nás může v krátké době negativně překvapit. Je samozřejmě zájem naší vlády, aby ten dopad nebyl dramatický.
Vyjednával byste v nepřímé volbě se sociální demokracií, případně s komunisty?
Politika je o vyjednávání. Já teď nebudu říkat, že bych jednal s komunisty nebo sociálními demokraty, ale to uvidíme.
Nemyslíte, že byste pro ně byl nepřijatelný už jen kvůli svému postoji k bratrům Mašínovým, jejichž činnost jste opakovaně chválil?
To máte pravdu. Ale právě proto jsem politik a dovolil jsem si říct určité názory, zrovna tak, jako mám vyhraněný postoj ke čtyřicetileté komunistické diktatuře. Myslím si, že ty dozvuky máme stále tady. Takže diskuse na toto téma, co jsem kdy řekl, samozřejmě bude probíhat. Ono však nejde jenom o politický názor, ale také o vlastnosti dotyčného kandidáta, ať už to budu já, nebo kdokoli jiný.
Trošku s nadsázkou řečeno – já jsem schopen komunikovat s kýmkoli, kdo není superkontroverzní osoba. Svého času se o mně začalo říkat, že jsem takový „bridge man“, že jsem schopen mosty spíš vytvářet než je bourat.
Co si myslíte o politické budoucnosti Václava Klause? Měl by se vrátit do ODS?
On tento názor nikdy nahlas neřekl, on musí sdělit, co bude chtít. Ale zase musím říct, že za těch deset let, co bude ve funkci prezidenta, tak i ODS se přece jenom změnila a už to není ta jeho ODS, kterou zakládal.
Byť prezident odmítá, že by teď zakládal novou stranu, v budoucnu nový pravicový subjekt zaštítěný Klausem může vzniknout. Nebojíte se, že by pak vaši stranu ohrozil?
Zastávám názor, že vybudovat politickou stranu vůbec není jednoduché. Něco jiného je vymyslet si tady v Praze lokální stranu, ale aby měla celostátní působnost, musí mít nejenom určitou voličskou základnu, ale i politickou strukturu. Není to tak jednoduché, těch pokusů byla řada. Pojďme radši vylepšit práci standardních politických stran. Nový subjekt může vyletět strmě nahoru, a jak víme z příkladů z historie, pak zase strmě padá.
Nejnovější hádky v koalici vyvolaly výroky ministra financí Miroslava Kalouska. Například na adresu dvou europoslanců vaší strany prohlásil, že jsou to „bezvýznamní idioti“, za což se pak omluvil. Výkonná rada ODS ale TOP 09 vyzvala, aby se distancovala od jeho „neurvalých“ slov. Znamená to, že omluva nestačí?
Vezmu to od osobního vztahu, který mám s panem ministrem Kalouskem. My jsme spolu vždycky vycházeli dobře a myslím si, že jsme často dokázali – teď nevím, jestli to může být v novinách – vykouřit pár cigár a diskutovat o problémech. Fakt ho mám rád a měl jsem ho rád, ale teď už to přehnal. Je dobře, že omluva zazněla, ale jestliže čelní politici postupují tímto směrem, to znamená vulgarity, eventuálně, že i padne nějaká rána na sále, je to špatně.
I vyčerpaný politik musí stále mít své vnitřní zábrany, aby tímto směrem nešel. Doufám, že pan ministr Kalousek to ještě bude vysvětlovat. Nejde jenom o ten jeho poslední výkřik, který je nehorázný, ale jde i o to, že on v podstatě dneska pouští informace, které se nezakládají na pravdě. Teď se bavím o ovlivňování Petra Nečase a tak dále.
Celý rozhovor naleznete v sobotním deníku Právo.
