Pražská zoo prodává zahrádkářům sloní trus v jedenapůlkilových kyblících za 70 korun na hnojení a jdou doslova na dračku. Ačkoliv jsou psi daleko menší než sloni a menší je i jejich denní nadílka v porovnání se 140 kilogramy trusu od jediného tlustokožce, psů je v metropoli daleko více. Registrovaných je oficiálně 86 000, přičemž až 40 000 dalších tu žije podle odhadů úřadů načerno. Ročně po nich v ulicích zůstává několik tisíc tun exkrementů. Radnice jednotlivých městských částí za likvidaci těch neuklizených ročně utratí desítky miliónů korun. A bez návratnosti.

Důvod, proč se psí výkaly dále nevyužívají, je podle Jaroslava Stružky, ředitele společnosti Komwag, která zabezpečuje úklid na Praze 2, jednoduchý: „Pes má trošku jiný zažívací trakt a jeho exkrement se ke kompostování zkrátka nehodí. Ať ho zpracováváte, jak ho zpracováváte, tak má typický zápach a nikdo ho prostě nechce.“

Kde hromádky končí?

Psí hromádky, ať už posbírané úklidovou četou, nebo poctivě vyhozené majiteli psů do určených speciálních košů, končí mezi běžným komunálním odpadem – na skládce nebo ve spalovnách.

A tak se nabízí otázka – proč vhazujeme psí odpad do speciálních košů, když nakonec končí na stejné hromadě jako odpad z těch běžných? S tím se už před dvěma lety vypořádala například Praha 6. Spočítala si totiž, že údržba 400 psích košů ročně přijde na téměř pět miliónů korun, a tak je zrušila a lidé teď mohou sáčky s psí nadílkou házet jen do těch běžných.

Další pražské části nicméně zatím o tomto kroku neuvažují. „Dát do ruky lidem sáčky a říkat teď si to vyhoď, kam chceš, prostě nemá logiku. To je jako bychom dali doprostřed ulice popelnicové nádoby a řekli lidem, házejte si tam, kdo chcete, co chcete. Takhle přece komunální služby fungovat nemůžou a nemají,“ řekl Novinkám Stružka.

Férový plán do budoucna?

Možná ale přece jen existuje důstojný konec psího výkalu. Jistý způsob využití už totiž popsal ve své povídce "Podezřelý sud dědečka Chovance" v knize Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky Jaroslav Hašek: „To bílé, ten psí trus, je v úzkém spojení s elegantní společností. Nejjemnější rukavičky máčejí se ve vykvašeném, čímž získají onu jemnost, pružnost a vláčnost. Nebýti psího trusu, co by si počala aristokracie, jež miluje rukavičky ze švédské kůže?“

Těžko ale říct, jestli se zakládá na pravdě.