Vladimír Špidla má nápad opačný: posílit smysl poměrného zastoupení snížením klauzule pro vstup stran do Sněmovny z pěti procent získaných hlasů na procenta tři. To má něco do sebe.

Až dosud nemalá část hlasů občanů přicházela nazmar. Strany, které volili, se do Sněmovny nedostaly a o takto promarněné hlasy se vlastně posílily strany, které laťku přeskočily. Tito občané tak zůstávají bez zastoupení a rozmýšlejí si přijít k dalším volbám když tuší, že "jejich" strana na pětiprocentní překážku nemusí dosáhnout. To by tříprocentní klauzule změnila.

Na první pohled by se mohlo zdát, že více malých stran ve Sněmovně sestavení funkční vlády zkomplikuje. Spíše však naopak. Velkou výseč poslanců totiž zabírá KSČM s nulovým koaličním potenciálem, což ji předurčuje k funkci psa na seně: sám nežere, druhým nedá!

Zůstane-li při staré praxi, nový premiér by si při sestavování vlády musel vystačit se třemi stranami (ODS, ČSSD a KDU-ČSL). Něco takového demokracii sotva posiluje. Nedá se totiž předpokládat, že například US-DEU má na pětiprocentní laťku natrénováno. Nutnost velkých stran hledat a nalézat kompromis se stranami malými by však posílila demokracii a vedla by k větší politické kultuře.

Musím přiznat, že je mi sympatická představa, jak velké straně pravicové obrušují hrany její liberální či levicoví malí partneři či jak totéž činí strany pravicové nebo liberální s velkou stranou levicovou. Kolik přežilé ideologické zaťatosti by postupně mizelo!

I špatnou stránku má přirozeně snížení klauzule na tři procenta. Možnost, že by se ve Sněmovně opět objevili Sládkovi republikáni a už zapomenuté strany, ze kterých bylo užitku jako ze slepice mléka. Byly to však strany tak nestabilní, že jejich voliče Miloš Zeman snadno vysál do ČSSD (a učinil tak z ČSSD stranu pro všechny, jen částečně však pro sociální demokraty ). Na jejich vzkříšení nevěřím, věřím však naopak, že bez zastoupení stran liberálních, zelených a dalších Sněmovna o cosi přichází a řada občanů přichází o důvod k volebním urnám vůbec jít.

PRÁVO 24. ledna 2004