Pane čestný předsedo Strany práv občanů - zemanovci, tento způsob léta zdá se poněkud nešťastným. Při pobytu na chalupě na Vysočině, projel jste se už na svém oblíbeném elektrokole, plul jste už na nafukovacím člunu na blízkém rybníku?

Oboje. Na elektrokole projíždím i místa, na která jsem se vzhledem ke svému věku na šlapacím kole už pomalu nedostával a jak mně ubývalo sil, ty soustředné kruhy kolem mé chalupy se neustále zužovaly a zužovaly. Elektrokolo mně ty síly zase dodalo.

Na člunu jsem byl naposled před pár dny, báječně jsem se opálil. Občas se stane, že využiju větru a nechám se nést na druhý konec devadesátihektarového rybníka. A doufám, že mezitím se vítr obrátí a já se povezu zpátky. Což se ale, pokud si pamatuji, nikdy nestalo. Zato se několikrát stalo, že jsem musel proti větru veslovat tam i zpátky. Ale je to nádhera, když člověk leží na člunu a pozoruje měnící se krajinu na březích.

Jak je to s veslováním proti větru v politice?

Lidé, kteří se nechají jenom unášet větrem, jsou často krátkodobě úspěšní, ale protože nic nedokázali, tak zapadnou. A v dějinách jsou zpravidla nezapomenutelní právě ti lidé, kteří měli občas odvahu proti tomu větru veslovat. Historické osobnosti, které vystoupaly až na vrchol, začaly protestem proti tzv. mainstreamu.

A naopak, ti, kdo se s mainstreamem vezli, si často neuvědomili, že z toho mainstreamu se stává potůček, který jako Amudarja nebo Syrdarja končí někde v poušti a ani nedorazí do Aralského jezera.

A to je právě ten základní problém, který vyčítám vám, novinářům. Vy se většinou vezete v mainstreamu a lebedíte si, jak je to pohodlné, protože s vámi většina lidí souhlasí. Vzpomeňte si třeba na Masaryka, rukopisnou aféru, hilsneriádu. To všechno bylo veslování proti větru. Nedělal bych z toho samoúčel, ale pokud jsem přesvědčený, že mám pravdu, no tak je potřeba veslovat proti větru. I když třeba jak islamisté, tak zelení, mě zejména v poslední době budou obviňovat z toho, že lámu jejich posvátná tabu.

Vidíte v současné české politice někoho, kdo proti větru vesluje?

Myslím si, že to naprosto systematicky dělá Václav Klaus.

Ten se zastal vicekancléře Petra Hájka, který v souvislosti s pražským pochodem označil homosexuály za deviantní spoluobčany. Klaus se obává homosexualismu. Je i toto ono zmíněné veslování proti větru?

Sám jsem sice heterosexuál, ale to není žádným důvodem, abych se negativně vymezoval proti odlišným sexuálním orientacím. Ty jsou totiž do značné míry produktem své doby. Například v antice byla zcela běžná bisexualita a Caesarovi se říkalo, že je to muž všech žen a žena všech mužů. Proto bych doporučoval těm, kdo protestují proti pochodu homosexuálů, aby sami zorganizovali pochod heterosexuálů. Něco, jako je třeba karneval v Riu. A alespoň v Praze zase bude veselo.

Vysoce postavený úředník ministerstva školství Ladislav Bátora se nechal slyšet, že homosexuálové jsou spíše liberálové a tíhnou k levici. Myslíte, že tomu tak skutečně je?

Nevšiml jsem si, že by řada slavných homosexuálů byla levicových, ať už to byl Ovidius, Michelangelo, Shakespeare, Oscar Wilde a nebo mnoho dalších. Ale v každém případě pana Bátoru pokládám za polovičního fašistu, a to se ještě vyjadřuji velmi jemně. Koneckonců, podpora paní Bobošíkové panu Bátorovi do značné míry svědčí o charakteru její strany.

Před loňskými volbami do Sněmovny došlo k fragmentaci pravice, vznikla TOP 09. Nyní se na obzoru objevil projekt expředsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Budeme i na levici svědky procesu fragmentace?

Vždy záleží na tom, zda kondenzační jádro, to znamená nejsilnější levicová strana, kterou je zatím nepochybně ČSSD, má schopnost přitahovat, nebo v té dnešní fázi má spíše schopnost odpuzovat. Myslím si, že ona bezbarvá soc. dem. bez tahu na branku těží jenom z neschopnosti svých soupeřů, ale to je zatraceně málo. Koneckonců i republikáni pod vedením Miroslava Sládka doufali, že s negativním programem uspějí a nakonec se v roce 1998 ani nedostali do parlamentu. To, že soc. dem. ať už za Grosse, Paroubka a nyní za Sobotky, není schopna mít efektivní a přitažlivý pozitivní program a vyžívá se v kritice, byť oprávněné, neschopnosti současné vlády, znamená, že odpuzující a tedy dezintegrační tendence mohou převládnout.

Založil jsem Stranu práv občanů pod heslem, chcete-li omezit práva politiků, musíte nutně rozšířit práva občanů včetně změn volebního zákona. Nevím, jestli Jiří Paroubek bude mít podobné heslo, ale v jeho případě o úspěchu jeho strany pochybuji. Z toho prostého důvodu, abych citoval Valtra Komárka, že připravil v minulých volbách soc. dem. svým nechutným způsobem projevu o minimálně deset procent voličů. SPOZ naopak do těchto voleb půjde s nadějí, že zejména po pádu VV, ti, kdo jim uvěřili sliby o přímé demokracii, voličsky přejdou k naší straně, která má přímou demokracii ve svém programu.

Lze předpokládat, že vládní koalici čekají další ostré střety kvůli státnímu rozpočtu na příští rok. Může to v důsledku způsobit její rozpad?

Nemyslím si to. Předesílám, že v politice, a sám jsem se o tom přesvědčil, někdy převažují iracionální motivy. Ale pokud uvažujete racionálně, kdo by na rozpadu koalice a nevyhnutelných předčasných volbách vydělal?

VV určitě ne, protože by se nedostaly do parlamentu. ODS určitě ne, protože už by neměla premiéra. A TOP 09 také ne, protože by neměla koaličního partnera. Takže tato vláda bude pokračovat ve své činnosti až do voleb v roce 2014. A jak už jsem říkal v minulém rozhovoru, nikoliv proto, že je schopná, ale naopak právě proto, že je neschopná. To jsou ty paradoxy, jak kdysi říkával Václav Havel.

Celý rozhovor s Milošem Zemanem si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo