V té souvislosti přišel s myšlenkou, že by Zeman v příští přímé volbě prezidenta republiky mohl být soc. dem. kandidátem.

Reakce novinářů i ohlasy ze soc. dem. byly, jak jinak, rozporné. Často v nich převažovaly antipatie nebo sympatie nad střízlivým hodnocením, spekulace nad kritickým rozborem různých možností v příštím vývoji soc. dem. i české politiky. Nechyběly ani katastrofické předpovědi, jak by Zeman ve své pomstychtivosti současnou soc. dem. zničil, aby se na jejich troskách dala budovat nová.

V politice je jistě možné leccos a nejednou se dějí věci, které by jen málokdo tušil. Např. na jaře 2002 téměř nikdo nepředpokládal, že ve Francii v prvním kole prezidentských voleb prohraje Lionel Jospin s Le Penem. Leč stalo se. Z této porážky a další, jež následovala krátce poté v parlamentních volbách, se francouzská strana stále ještě nevzpamatovala.

U nás bylo něčím podobným Klausovo vítězství v prezidentské volbě. Už před ním jsem v Právu napsal, že "uspěje-li Špidla v této snaze, může to být Pyrrhovo vítězství nejen pro něho, ale i pro celou soc. demokracii." K tomu také došlo.

Na Hrad přišel Klaus a svůj úřad vykonává profesionálně. Usiluje o to, aby byl prezidentem aktivním, respektovaným, především však oblíbeným. Je v této snaze úspěšný a důvěřuje mu nyní 62 procent občanů. Nestane-li se nic nepředvídaného, je pravděpodobné, že bude v roce 2008 zvolen na další období. Prezident republiky, který je v úřadě a vykonává jej. dobře má velikou výhodu při nové kandidatuře oproti těm, kdo se proti němu postaví jako protikandidáti. Platí to jak pro volbu v parlamentu tak i pro volbu přímou.

Poukazuji na tyto momenty, protože se mi nynější nápady na Zemanovu kandidaturu za soc. dem. v příští prezidentské volbě jeví nepromyšlené. V každém případě jsou velmi předčasné. Osobně pochybuji, že by Zeman, který Klausovo prezidentství hodnotí po právu pozitivně, takovou nabídku přijal.

Námět, aby se Zeman účastnil jednání nejvyšších orgánů ČSSD, je jiného druhu. Sám jsem pokládal za velkou chybu, že se osobně neúčastnil posledního sjezdu, jehož delegáti mu ve zvláštním usnesení vyslovili uznání a poděkování za práci pro soc. dem. i pro český stát. Svou účastí by projevil svou spolupatřičnost a nejen delegáti, ale i většina členů soc. dem. by to velmi ocenila. I když chce psychologicky pochopit, proč Zeman na sjezd nepřijel, z politického hlediska to nebylo dobře.

Sociální demokracie - platí to však obecně o každé větší straně - je těžkopádný a konzervativní organismus. Změny v jejím vedení mají dlouhodobé účinky a negativní se jen těžko napravují. Zeman je v českých poměrech velmi silná osobnost s výrazným charismatem, ale i kontravorzními rysy. Proto nenechává lidi lhostejnými. Na rozdíl od mnoha žurnalistů byl a je pro většinu členů soc. dem. i jejich příznivců někým, koho uznávají a koho si váží.

A protože jeho neúspěch v prezidentské volbě neměl v pozadí ideově politické motivy, ale osobně mocenské, způsobil uvnitř strany krizi důvěry, jež stále není překonána. Je proto nemálo členů soc. dem. i sympatizantů, kteří pociťují Zemanovu neúčast v aktivní politice soc. dem. jako její oslabení a jeho návrat v nějaké podobě by přivítali.

Celkový dojem z koaličního vládnutí soc. dem. je ochabnutí její politické energie. Strana se veřejnosti jeví často jako strana slabá, jež vždy ustoupí, a koaliční partneři pak působí jako ti aktivní a silní, kteří dokáží prosadit své a držet soc. dem. na uzdě.

Kdyby bylo možné v nějaké formě přivést Miloše Zemana k určité účasti na jednání vedoucích orgánů soc. dem., mohlo by to přispět k postupnému překonávání vnitřní krize ve straně. Nevím, zda se to může podařit, naráží to na mnoho překážek na obou stranách, přesto je třeba o tom začít uvnitř soc. dem. vážně jednat. Je to otevřená, stále ještě nezhojená rána, jež vážně oslabuje vnitřní fungování ČSSD i její působení na veřejnost, její celkovou důvěryhodnost.

(Autor je poslancem za ČSSD)

PRÁVO 23. ledna