Místopředseda strany Škromach si opět (beztrestně a svému premiérovi před nosem) vysluhuje zemanovské ostruhy a jeho kočár na Vysočinu pro expředsedu je pohotovostně vyšňořen. Prezidentu republiky teď snad stačí, aby Zemana pozval na řízek do Lán, a Vladimíru Špidlovi se sociální demokracie promění v nestravitelný eintopf.

Na vzbouřence prý platí tvrdá ruka. Jenže nejen ministr Škromach se nemusí bát třeba odvolání z ministerské funkce. Jiný z rebelů, Miloš Kužvart, je předsedou strany dokonce prosazován jako kandidát na evropského komisaře. Ostatní sociální demokraté tak dostali jasný signál: ztráta loajality se v ČSSD vyplácí a nejlepší způsob, jak udělat ve straně kariéru, je svého předsedu vydírat a o rohožku jeho autority si pořádně otřít obuv.

Je to bez logiky, protože od nejsilnější strany vládní koalice, která napoprvé prosadila rozpočet, přežila hlasování o důvěře, zvládla referendum do EU a měla odvahu rozjet nepopulární reformu veřejných peněz, bych očekával sebevědomí, které větry z Vysočiny nerozfoukají.

Možná si Vladimír Špidla myslí, že je dobrý tah poslat zemanovského Kužvarta do bruselského vyhnanství a mít od něho pokoj. Jenže co s ostatními, tolik komisařů zase Evropa nepotřebuje. Špidla si nemůže dovolit boj o kandidáta na komisaře před svou stranou prohrát; debakl z volby prezidentské stačil. Je otázka, jak dlouho si bude moci dovolit "trestat" vzpoury ve straně udělováním pašalíků. V praxi to zatím nevypadá, že by ČSSD změnila vlastnost porcelánu na vlastnost ocele.

Příklad: komunisté si na druhé místo evropské kandidátky vymysleli kosmonauta Vladimíra Remka. To od nich není hloupé, a nabízí se otázka: jak je možné, že na tohle nepřišli dřív sociální demokraté? Inu nepřišli, a jestliže se podle posledního průzkumu jejich ztráta za KSČM zvětšila o další dva body, jde jen o reálný obraz jejich křehkosti.

PRÁVO 22. ledna