Článek
Politolog Tomáš Lebeda je přesvědčen, že navzdory velkým očekáváním je vláda slabá, za což nesou vinu především „Věci veřejné, které jsou více než nestandardní politickou stranou, spíše zvláštním projektem“.
„Hned od počátku fungování této vlády panoval obrovský optimismus, protože měla obrovskou většinu ve Sněmovně. Optimismus, že budeme mít stabilní vládu, byl skutečně velký. Přesto ho řada politologů tlumila s tím, že počet poslanců není ještě to nejzásadnější. Ukázalo se, že ten hráč, který je nejméně čitelný, Věci veřejné, byl tou stranou, která začala koalici postupně oslabovat,“ vysvětlil Lebeda.
Silná většina zkrátka nestačí
Podle něj už je teď jasné, že v českém prostředí není třeba mít jen důraznou nadpoloviční většinu, ale je také zapotřebí, aby strany byly kompaktní, a zároveň aby dokázaly nějak kooperovat. „Koalice se ale většinou zabývala vlastními problémy spojenými především s VV, ale nejen jimi,“ upřesnil.
Spory sice neochromily vládní reformní snahy, ale zastínily je. Utrpěla především celková tvář a snaha komunikovat o těch krocích s veřejností a dalšími zájmovými skupinami jako jsou odbory, a podle toho je to pak také tak přijímáno, míní expert s poukazem na propad důvěryhodnosti.
A podle Lebedy by bylo i naivní domnívat se, že vnitrokoaliční spory skončí. „Naopak je zcela jasné, že směrem k dalším volbám se budou koaliční spory prohlubovat,“ varoval také politolog.
Největším nebezpečím jsou oni sami sobě. To je to největší překvapení a zklamání, co ostatní aféry překrývá.
Souhlasí s ním také další politolog Zdeněk Zbořil. „Rozčarování veřejnosti je dáno chováním zákonodárců uvnitř koalice, nikoli jejich reformami nebo plány případně jejich nenaplňováním,“ tvrdí Zbořil. Ten však netají překvapení nad tím, jak vláda svůj potenciál v podobě 118 hlasů promrhala: „Dalo se očekávat, že budou válcovat menšinu, ale ne že se budou mezi sebou prát jako psi a štěkat na sebe jako uličníci.“
„Největším nebezpečím jsou oni sami sobě. To je to největší překvapení a zklamání, co ostatní aféry překrývá,“ doplnil k tomu. Kámen úrazu pak vidí v samotném „spojení nesourodých stran, které spojuje asi jen nejasně formulovaný obsah slova ‚reforma‘ a antikomunismus bratří Mašínových“.
Historie ocení občanský zákoník, míní Lebeda
Z hlediska historie zatím posuzovali oba politologové dosavadní přínos vlády opatrně. „V tom negativním smyslu se jeví zejména to, že vládou, která si dala do štítu boj proti korupci, tak jí zmítají korupční kauzy, a to nejen Věcmi veřejnými,“ uvedl Lebeda. Ale jako pozitivní přínos vypíchl zavedení nového občanského zákoníku.
V tomto ohledu byl Zbořil mnohem skeptičtější a s hledáním pozitiv tápal. Nakonec ale ocenil, že po všech turbulencích si alespoň ODS a TOP 09 udržují dohromady volební preference poměrně vysoko kolem poloviny. Takže jejich sympatizanti nepropadli zoufalství, vyvozuje Zbořil.
Kočí slovník a humanistický Tluchoř
Zcela jist si ale byl tím, že dějiny budou pamatovat na extempore bývalé členky VV Kristýny Kočí a exšéfa poslaneckého klubu ODS Petra Tluchoře, o jejichž piklích se na tajně pořízené nahrávce Kočí jadrnou řečí rozpovídala. Později sice svá slova popřela, ale podle Zbořila zůstanou navždy v dějinách českého národa stejně jako významné okamžiky 14., 15., ale i 19. století.
„Na jedné straně tady budeme mít odkaz české vzdělanosti Jednoty bratrské a na druhé straně tady budeme mít slovník Kristýny Kočí a humanistickou tvář Petra Tluchoře navěky. To tady snad ještě nebylo. Měli jsme všelijaká paka v říšském, zemském sněmu a za první republiky, ale k tomuto se budou generace vracet,“ domnívá se politolog.
A začalo se to již naplňovat, dodává jedním hlasem. Již zdramatizování nahrávky A-Studia Rubín pod názvem Blonďatá bestie je prý vstupem do české kultury podobným dávnému dramatu Ladislava Stroupežnického Naši furianti.