„Zrovna včera jsem opět domlouval jedné matce, která svého synka klidně pošle na nafukovací člun bez záchranné vesty, a to ještě se dvěma dětmi. Čert nikdy nespí a při převrácení lodi může mít taková věc fatální důsledky,“ povzdechl si předseda místní skupiny Vodní záchranné služby Českého červeného kříže v Českém Krumlově Milan Bukáček.

Loví z vody plavce, jachtaře i rybáře

Spolu s kolegy z Českých Budějovic dohlíží na bezpečí návštěvníků největší české vodní nádrže Lipno.

A přestože zachraňování lidí z vln mají zdejší záchranáři na denním pořádku, už třetím rokem se jim daří držet čistý štít, od roku 2009 se tu totiž nikdo neutopil.

„Je to ojedinělá věc, v dřívějších letech tu zahynuli průměrně dva až tři lidé za rok. Snad je to i tím, že tu jsme a na různá nebezpečí upozorňujeme a varujeme lidi, například při změnách počasí ještě dřív, než jsou bezprostředně ohroženi,“ vysvětlil Právu úspěch Bukáček.

Na Lipně jsou i dvoumetrové vlny

Na Lipně představují největší hrozbu pro nezkušené rekreanty neočekávané rychlé změny počasí. Když se zvedne vítr, mohou tu vlny dosahovat i dvoumetrové výšky.

„Lipno je nejvýše položená přehrada, nachází se vlastně v horském podnebí. Hladina je přes 720 metrů nad mořem a okolní hory necelých 1400 metrů. Lidé jsou často překvapeni, jak rychle dochází ke změnám síly větru,“ upozornil záchranář.

Vysoké vlny nebo okamžitá změna směru větru i o 90 stupňů dokáží podle něj překvapit i zkušeného jachtaře. „Často vyjíždíme k převráceným nebo uvízlým plachetnicím, hledali jsme také rybáře, který ztratil orientaci kvůli mlze,“ uvedl Bukáček nejnovější příklady z práce záchranářů.

Při rozloze a hloubce lipenské přehrady je důležité počítat také s tak zvanou skočnou vrstvou, kdy voda na povrchu je do určité hloubky prohřátá třeba na dvacet stupňů, při skoku do hloubky ale člověk brzy narazí na podstatně studenější vrstvu. V takovém případě může dostat svalovou křeč, ale může u něj dojít i k zástavě srdce.

Na Slapské přehradě už jeden mrtvý

Slapská přehrada sice neleží v podhůří, skrývá však jiné záludnosti, které stojí každoročně dva až tři lidi život. První tragickou nehodu tu letos zaznamenali už vpředvečer prázdnin 30. června, kdy z motorového člunu vypadl 39letý muž, podle svědků jeden z rozjařených účastníků nedaleké svatby. Nepodařilo se ho zachránit.

„Alkohol, to je problém číslo jedna až deset,“ míní šéf vodních záchranářů z Prahy 6, do jejichž rajónu Slapy spadají, Jakub Pichl. „Pak teprve následují další klasická doporučení jako nechodit tam, kde to neznám, neskákat do vody, o níž nevím, jak je hluboká a podobně,“ podotkl záchranář.

Na Slapech by se podle něj měli lidé raději vyhnout lezení po drolících se skalách, které nádrž částečně obklopují, a už vůbec jim nedoporučuje seskoky z těchto skal do vody.

„Nebezpečné je samozřejmě skákání z jakéhokoli místa do neznámé vody,“ upozornil Pichl s tím, že skokan nikdy nemůže s jistotou vědět, co se v přírodním koupališti skrývá pod hladinou.

Nechranice: nenadálé bouřky

Podobně jako na Lipně, také v Nechranicích na Ústecku varují záchranáři především před nenadálými změnami počasí. „Jde zejména o severozápadní vítr z Krušných hor a nenadálé bouřky,“ řekl Právu Čestmír Novák, vodní záchranář z Kadaně.

„Nádrž je dlouhá a rychle se na hladině vytvoří metrové vlny, které se zpětným nárazem tříští o hráz. Vlny jsou nebezpečné jak pro rekreanty, tak pro rybáře, kteří vyplouvají na vodu na chatrných loďkách,“ podotkl Novák.

I na nechranické nádrži se každoročně utopí zhruba jeden člověk. Letos se tak zatím nestalo. „Při náhlé bouřce neopatrní rybáři nebo surfaři končí až na hrázi, kde je sbíráme z vody,“ dodal Novák. Letos už zdejší záchranáři stihli vytahovat z vln dva katamarány, tři plachetnice a několik rybářů.

Státní podpora: trochu trapas

Vodní záchranáři jsou v Česku v podstatě zájmovou organizací, která žije z entuziasmu svých dobrovolných pracovníků prakticky bez státní podpory.

„Finanční situace je už třetím rokem naprosto dramatická. Na celou republiku máme rozpočet cca 1,5 miliónu korun,“ sdělil Právu prezident Vodní záchranné služby ČČK David Smejkal. Organizace má přitom zhruba 1350 členů ve 39 místních skupinách a přes léto zajišťuje 16 významných vodních ploch a oblastí s řadou bazénů a koupališť. „Nejsou prostředky na vybavení, záchranné prostředky, palivo do člunů ale ani na zvyšování odborné připravenosti a vzdělávání vodních záchranářů,“ popsal situaci Smejkal.

Vzhledem k tomu, že VZS je složkou integrovaného záchranného systému a funguje v režimu „first-response“, což znamená, že je na místě události na vodní ploše, nebo v její blízkosti téměř vždy s předstihem před hlavními složkami IZS jako jsou hasiči, záchranka a policie, je tento stav zarážející.

V Česku se ročně utopí přibližně 200 lidí. Utonutí je v pořadí druhá náhlá příčina smrti po dopravních nehodách.

„Státní podpora je nulová a je to trošku trapas. Myslím, že si to občané ani dobrovolní záchranáři nezaslouží,“ míní i českokrumlovský záchranář Bukáček. „Ale nepláčeme, dokážeme si pomoci sami v jiných činnostech. Máme výcvikové centrum, hospůdku, sloužíme v akvaparku, pořádáme různé kurzy. To jsou zdroje našich příjmů, které pak reinvestujeme do záchranářské činnosti,“ dodal záchranář.