"Lékař skutečně může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče, ale pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči," tvrdí Jiří Suttner, mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Dodal, že jiná vážná příčina, pro kterou může lékař odmítnout, je přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby.

"Lékař však nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území. Každé odmítnutí převzetí do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.

Nutná a neodkladná péče

Lékař ale nikdy nesmí odmítnout pacienta když jde o tak zvanou nutnou a neodkladnou péči. To je zvlášť akutní nyní, když lidé jezdí na hory a stane se jim úraz nebo onemocní.

"Za nutnou a neodkladnou péči se považuje veškerá péče, kterou ošetřující lékař za takovou označí," vysvětluje Suttner.

Jedná se většinou o případy, kde by odklad zdravotní péče mohl vést k ohrožení života nebo závažnému zhoršení zdravotního stavu, zejména při úrazu, při vzniku akutního onemocnění, při akutním zhoršení zdravotního stavu a při neodkladném porodu, ale nejdéle do doby, než je možno pojištěnce bez ohrožení jeho zdravotního stavu předat do péče smluvního zdravotnického zařízení.

"Pojištěnci se tak nemusejí obávat, že by jim v případě ohrožení života nebo při závažném zhoršení jejich zdravotního stavu nebyla poskytnuta zdravotní pojišťovnou hrazená péče i u lékaře, který nemá s pojištěncovou zdravotní pojišťovnou uzavřenou smlouvu," říká Suttner. Pojišťovna takovou léčbu lékařům vždy proplatí a pacient nehradí nic.