Příběh Sandry, která poté, co rok a půl žila v Praze s matkou a odjela na Vánoce k otci do Sydney, kde bleskovým rozhodnutí odvolacího soudu z ničeho nic musela zůstat natrvalo, vyvolal reakci mnoha čtenářů.

Nejen obyvatelé České republiky, ale dokonce i lidé z Austrálie kontaktovali naši redakci. Soucítí a nabízejí pomoc dívence, která se už od začátku roku snaží dovolat pomoci u českých úřadů.

„Chtěla bych Vám pomoci, alespoň tím, že bych mohla za Sandrou zajet a zjistit, v jakém je stavu,“ uvedla Češka žijící v Sydney.

Objevily se ale i záporné reakce ze strany přátel otce Ramona Chvojky, který podle nich nechce Sandru pustit do České republiky z obavy, že by ji už nikdy neviděl.
I další pokus naší redakce alespoň elektronicky ho kontaktovat, tentokrát přes přítele pana Chvojky, byl neúspěšný.

Byť otec Sandry před několika dny podal k soudu návrh o úplné zbavení rodičovských práv matky, nyní to vypadá, že se mu dcery zželelo.

Sandře nezbývá než čekat

„Mluvila jsem se Sandrou v neděli po telefonu a ta mi celá šťastná oznámila, že jí táta slíbil, že ji pustí za mnou do Česka. Do toho hovoru ovšem v tu chvíli vstoupil Ramon, že si to musí ještě rozmyslet a zvážit. Na to reagovala Sandra s tím, že jí to před pěti minutami slíbil. Takže naděje byla jen chvilku,“ řekla Právu matka Sandry Nora Chvojková.

„Strašně si vážím lidí, kteří se o osud Sandry zajímají a chtějí pomoc. Dodává mi to sílu a víru, že je šance. Ale dnes bych si měla jít vyzvednout snad schválení výkonu rozhodnutí soudu a nechci udělat nějakou unáhlenou chybu, takže raději vyčkám, zda to půjde oficiální cestou,“ dodala.

Sandře také nyní nezbývá než čekat. I když našinci se při pohledu na hezký dům v pěkné čtvrti ani nechce příliš věřit, že dívenka tolik touží žít u matky v Praze.
„Tato oblast je asi pětadvacet minut autobusem od centra Sydney. Žijí tady příjemní lidé. Je to docela klidná rodinná oblast. Řekl bych, že se tam lidi mezi sebou znají a pomáhají si,“ řekl Právu Jan Valík, který v Sydney žije s australským občanstvím několik let.

V třinácti letech vážila 26 kilo

Přestože v tomto domě Sandra s otcem a jeho matkou vyrůstala, hledá pomoc u všech známých, aby mohla napsat do Prahy, kde byla rok a půl v péči matky.
„Vždy byly problémy, pokud jde o Sandřinu babičku v Austrálii. Šlo hlavně o jídlo a následně i psychiku. Když sem přijela, začala jsem s ní navštěvovat lékařku, protože ve třinácti letech vážila 26 kilo. Kromě potíží trávicího traktu měla nakonec i gynekologické a psychické potíže,“ sdělila paní Chvojková.

„Bylo to náročně, ale nakonec si ji začaly lékařka i učitelky ve škole chválit. Jenomže když začala prospívat i se ve škole zlepšovat, stalo se, že odjela na návštěvu a možná už se nikdy nevrátí,“ dodala.

K boji o to, aby se její dcera vrátila, se připojily i vedoucí dětské psychiatrické kliniky v Motole Zlata Baraníková a Hana Vítová, ředitelka základní školy Na Smetance, do níž Sandra v Praze chodila.