Česká společnost tak přece jen, proti vůli Senátu, pokročila v moderním nazírání na vztahy mezi muži a ženami. Novou úpravu je nutno uvítat i přesto, že ochranu před ponižováním lidské důstojnosti zaměstnance zákoník práce upravoval téměř jako dnes už od roku 2000: "Za ponižování lidské důstojnosti se považuje i nežádoucí chování sexuální povahy na pracovišti, které je nevítané, nevhodné nebo urážlivé nebo které může být (...) oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů."

Nynější upřesnění zákazu ponižování lidské důstojnosti ani jeho vyhlášení za diskriminaci nebylo jistě důvodem vrácení zákona Sněmovně. Byl jím spíše tradiční postoj muže k ženě, zde muže-senátora. Ten totiž obvinil z prosazování zákazu sexuálního obtěžování feministky, zlobící se, že je nikdo (už) sexuálně neobtěžuje.

Svět je jednoduchý, věci jsou prosté: příčinou ruské revoluce byli bolševici, pádu "socialismu" u nás chartisté a dnešního terorismu islámský fundamentalismus. Důvodem prostituce je zhýralost ženy. I homosexualita je neřest, v lepším případě nemoc. Stále slýcháme tutéž písničku - stejnou melodii s novým textem.

Symbolickým důvodem senátního vrácení zákona se stal sám pojem sexuálního obtěžování, který se v novele objevil poprvé jako označení něčeho, co už stejně zákon zakazoval. K odporu proti tomuto termínu přidal Senát ještě požadavek na neschválení zákazu nepřímé diskriminace i pomocí zdánlivě neutrálních rozhodnutí. Ustanovení zákona zde přitom výslovně chrání zdravotně postižené.

Rozlišení a vymezení diskriminace přímé a nepřímé, nejen z důvodů pohlaví či zdravotního stavu, ale i z dvaceti dalších (u nás jsou asi nejaktuálnější věk, politické smýšlení a činnost v politických stranách), otevírá cestu k žádoucímu zmírnění sociálních nerovností, které u nás zanechal divoký kapitalismus 90. let.

Zvláštní je ale pohled na hlasování Sněmovny. Sto jeden poslanec vládní koalice se musel dostavit, aby zákon prošel. Nikdo z přítomných 94 opozičních poslanců pro něj nezvedl ruku. Se sexuálním obtěžováním to nemá nic společného, je to výraz odporu k dalším částem této novely (zvané euronovelou, slaďující české pracovní právo s požadavky EU). V odmítání sociálního zákona, prohlubujícího ochranu vůči diskriminaci, se sjednotily ODS a KSČM - strana sice konzervativní, ale slovně i liberální, s komunisty, kteří přece také nemají diskriminaci v politickém programu.

Varování před zneužitím zákona vymýšlejícími si ženami neplyne z evropských zkušeností - v USA je jiná právní úprava i kultura. Odbornické tvrzení, že se tu zavádí presumpce viny, neobstojí - o pracovních sporech přece nejedná a nebude jednat trestní soud, o žalobě rozhodne soud v občanskoprávním řízení. A sexuální obtěžování bude muset žalobce prokázat, ne jako v řízení na ochranu osobnosti, kde důkazní břemeno pravdivosti výroku nese žalovaný. Inflace žalob nehrozí.

Kvůli spravedlnosti budiž řečeno, že Senát ne vždy jedná v duchu tradičních hodnot paternalismu a autoritářství, konzervovaných minulým režimem, jako v tomto případě. Nedávno vrátil Sněmovně novelu zákona o výkonu vazby s návrhem, aby ji doplnila o možnost ženy ponechat si ve vazbě dítě, které tam porodila. Když Sněmovna, která původně toto ustanovení z předlohy vyřadila, Senátu vyhověla (stalo se to také ve středu), pocítil jsem i já k němu vděk a uznal jsem, že někdy dokáže posoudit věc lépe než dolní komora a zachránit situaci. A to dokonce ve prospěch lidských práv ženy!

PRÁVO 16. ledna 2004